42 C 167/2022-47 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 2. 2022, doplněnou dne 26. 10. 2022, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 851,17 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 4. 5. 2012 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které mu byl aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 21. 10. 2020 uzavřeli účastníci Dodatek č. 9 k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 30 000 Kč, který mu byl dne 21. 10. 2020 schválen. K uzavření Dodatku č. 9 došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, Dodatek č. 9 byl podepsán SMS kódem. Žalobce s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, když zohlednil údaje předložené žalovaným, příjem žalovaného, údaje z externích a interních databází, platební a exekuční historii žalovaného. Dospěl přitom k závěru, že úvěr je možné poskytnout. Čerpání kontokorentu probíhalo prostřednictvím prováděných transakcí na běžném účtu žalovaného. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, když čerpal jistinu ve výši 29 851,17 Kč, za kterou nehradil sjednané úroky (resp. neudržoval zůstatek na svém běžném účtu a částka odpovídající úrokům nemohla být z běžného účtu žalovaného stržena, když v důsledku výše čerpání žalovaného, který téměř vyčerpal poskytnutý rámec, nemohl být kontokorent o úroky ani navýšen). S ohledem na uvedené porušení závazků žalovaného vzniklo žalobci v souladu se smlouvou právo požadovat předčasné splacení celého dluhu. Žalobce tak dluh zesplatnil ke dni 27. 12. 2021. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu v částce 29 851,17 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění v částce 1 345,61 Kč, který představuje úrok ve výši 18,9% z jistiny ode dne 1. 10. 2021 do dne předcházejícího zesplatnění (26. 12. 2021). Zesplatnění kontokorentu žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 27. 12. 2021, kterým jej současně vyzval k zaplacení částky před podáním žaloby. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení nesplacené jistiny kontokorentu ve výši 29 851,17 Kč. S ohledem na to, že žalovaný poskytnutý úvěr zcela nesplatil, domáhá se žalobce rovněž úhrady smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně, který jednak ke dni zesplatnění kapitalizoval na částku 1 345,61 Kč a dále se jej domáhá z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 851,17 Kč za dobu od 27. 12. 2021 do 24. 1. 2022. Od 25. 1. 2022 do zaplacení žalobce nadále požaduje smluvní úrok pouze ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 29 851,17 Kč, a to dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu se pak rovněž domáhá zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % z dlužné jistiny ve výši 29 851,17 Kč ode dne uplynutí lhůty poskytnuté žalobcem v zesplatňujícím dopisu, tj. od dne 6. 1. 2022 do zaplacení. Současně žalobce nárokuje částku 610 Kč, která představuje v částce 10 Kč poplatek za vedení účtu a v částce 600 Kč náklady na vymáhání (upomínky ze dne 15. 11. 2021 a 6. 12. 2021), a to dle Ceníku žalobce, který je nedílnou součástí Rámcové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku, byť zčásti, uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 4. 1. 2023. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 15. 12. 2022, a to na základě fikce doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. V předvolání byl žalovaný poučen o procesních následcích nedostavení se k prvnímu jednání. K nařízenému jednání se žalovaný, ač byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce přítomný u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odstavec 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny, lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1, 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 4. V daném případě byly splněny dle názoru soudu všechny podmínky ustanovení § 153b odstavec 1, 2, 3 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil k prvnímu nařízenému jednání, ač mu bylo předvolání s žalobou doručeno v zákonné lhůtě, byl poučen o procesních následcích nedostavení se k jednání, přičemž přítomný žalobce u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Proto soud ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení považoval všechna skutková tvrzení uvedená žalobcem v žalobě za nesporná. 5. Bylo tak prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru (kontokorent). Žalobce v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím svého běžného účtu. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal kontokorent splácet a hradit sjednané úroky udržováním zůstatku na běžném účtu, svůj závazek však porušil, když nesplatil úroky ve výši 18,9 % z částky 29 851,17 Kč od 1. 10. 2021 do 26. 12. 2021. Žalobce tak využil svého práva dle smlouvy a ke dni 27. 12. 2021 učinil celý dluh ze smlouvy o úvěru splatným a žalovaného vyzval k jeho úhradě. Žalovaný však ani poté na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalobce se tak po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení žalované nesplacené jistiny ve výši 29 851,17 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 29 851,17 Kč od 27. 12. 2021 do 24. 1. 2022, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 29 851,17 Kč od 25.1.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem za období od 1. 10. 2021 do 26. 12. 2021 ve výši 1 345,61 Kč a též částky 610 Kč, která představuje poplatky na vymáhání pohledávky a vedení běžného účtu, když tyto žalobce účtuje v souladu s Ceníkem žalobce. Ve lhůtě splatnosti žalovaný svůj závazek nezaplatil a žalobce se tak ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku po žalovaném po právu domáhá úroků z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobce se tak oprávněně domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 851,17 Kč za dobu od 6. 1. 2022 do zaplacení. Ve věci bylo nepochybně možné uzavřít a schválit smír účastníků, dále se nejedná o rozsudek konstitutivní (§ 153b odst. 3 o.s.ř.). Nárok žalobce byl shledán důvodným a soud tedy tímto rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl v plném rozsahu. 6. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odstavec 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. tak, že soud přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 219 Kč, neboť ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdal. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.