42 C 247/2022-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 14. 12. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 162 867,96 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce ve svém žalobním návrhu tvrdil, že s žalovaným uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to na základě přijetí žádosti adresované žalovaným žalobci dne 21. 1. 2019. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč s tím, že žalovaný se tento poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 3 934 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 2. 2019. Žalobce uvedl, že úroková sazba za poskytnutý úvěr byla sjednána ve výši 8,69 % a také, že žalovaný se zavázal hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 4,79 % z měsíční splátky úvěru. V rámci doplnění žaloby ze dne 24. 1. 2023 žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena dne 21. 1. 2019. K samotnému procesu uzavření smlouvy o úvěru pak žalobce uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronicky v prostředí aplikace [anonymizováno], jejímž prostřednictvím žalovaný podal žádost o úvěr, kterou následně elektronicky zpracovali zaměstnanci žalobce. Žalovaný k žádosti o úvěr předložil občanský průkaz, řidičský průkaz a dále také fotokopii daňového přiznání za rok 2017, čímž byla ověřena i totožnost žalovaného. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal pomocí verifikační SMS a aplikace [anonymizováno]. Žalovaný v rámci kontraktačního procesu potvrdil, že se seznámil s podmínkami, za kterých je úvěr poskytnut, stejně jako že před uzavřením smlouvy převzal Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný měl následně přístup ke všem dokumentům prostřednictvím svého klientského účtu, ze kterého měl možnost si tyto dokumenty stáhnout do svého zařízení (na trvalý nosič dat). Žalobce dále tvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V rámci celého procesu o elektronickém uzavírání smlouvy žadatel uvedl informace o svém příjmu a svých výdajích. Žalobce si před uzavřením smlouvy s žalovaným opatřil taktéž výpisy z registru bankovních i nebankovních úvěrů, příjem žalovaného ověřil z předloženého daňového přiznání a dospěl přitom k závěru, že úvěr je možné poskytnout. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, když neuhradil předepsané splátky, respektive byl v prodlení se splácením. Žalobce v souladu se smlouvou a podmínkami účtoval žalovanému smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně ze splátky, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení a s jejímž splacením se ocitl v prodlení více než 30 dnů. Dne 19. 9. 2022 vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky do 30 dnů, nicméně žalovaný tuto požadovanou částku neuhradil, v důsledku čehož žalobce využil svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 25. 10. 2022 odstoupil. Samotné odstoupení nabylo účinnosti dne 30. 11. 2022 a dluh žalovaného ve výši 169 935,96 Kč se stal tímto dnem splatným. Žalovaný byl dopisem ze dne 25. 10. 2022 vyzván k splnění dluhu, přičemž po odstoupení žalovaný uhradil částku 7 068 Kč a dlužná částka tímto byla ponížena na 162 867,96 Kč. Po podání žaloby žalovaný následně dne 21. 12. 2022, dne 3. 2. 2023, dne 24. 2. 2023, dne 17. 3. 2023 a dne 25. 4. 2023 žalobci uhradil částku vždy ve výši 3 534 Kč, tj. celkem 17 670 Kč Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 17. 3. 2023, č. j. 42 C 247/2022-19, v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby pro zaplacení řízení, co do částky 3 534 Kč řízení zastavil. Usnesením ze dne 4. 5. 2023, č. j. 42 C 247/2022-30, v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby pro zaplacení řízení, co do částky 14 136 Kč řízení zastavil. Při nařízeném jednání pak žalobce uvedl, že žalovaný dne 30. 5. 2023 učinil další úhradu ve výši 3 534 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že by dlužnou částku, byť zčásti, uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 26. 6. 2023. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 15. 5. 2020. V předvolání byl žalovaný poučen o procesních následcích nedostavení se k prvnímu jednání. K nařízenému jednání se žalovaný, ač byl řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce přítomný u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odstavec 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny, lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odstavec 1, 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 4. V daném případě byly splněny dle názoru soudu všechny podmínky ustanovení § 153b odstavec 1, 2, 3 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil k prvnímu nařízenému jednání, ač mu bylo předvolání s žalobou doručeno v zákonné lhůtě, byl poučen o procesních následcích nedostavení se k jednání, přičemž přítomný žalobce u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Proto soud ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení považoval všechna skutková tvrzení uvedená žalobce v žalobě za nesporná. 5. Bylo tak prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru, když písemná forma smlouvy byla ve smyslu § 562 občanského zákoníku zachována využitím elektronických prostředků. Žalobce v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci úvěr splatit formou pravidelných 96 měsíčních splátek po 3 622 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobce tak využil svého práva dle smlouvy a dopisem ze dne 25. 10. 2022 od smlouvy odstoupil. Odstoupení nabylo účinnosti dne 30. 11. 2022, přičemž žalobce vyzval žalovaného, aby celý dluh ze smlouvy o úvěru splatil. Žalovaný po odstoupení od smlouvy na pohledávku uhradil částku 7 068 Kč, která byla započtena na dlužnou jistinu a následně po podání žaloby žalovaný uhradil prostřednictvím 6 splátek částku v celkové výši 21 204 Kč (6 x 3534 Kč), kdy tato byla rovněž započtena na dlužnou jistinu. V návaznosti na provedené úhrady ze strany žalovaného a ze strany žalobce učiněná částečná zpětvzetí soud usnesením, č. j. 42 C 247/2022-19, řízení zastavil co do částky 3 534 Kč, usnesením, č. j. 42 C 247/2022-30, řízení zastavil co do částky 14 136 Kč a výrokem II. tohoto rozsudku řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. pro zpětvzetí zastavil co do částky 3 534 Kč. Bylo tak shledáno, že žalobce se po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení žalované částky 141 663,96 Kč spolu s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 156 735,19 Kč od 1. 12. 2022 do 21. 12. 2022, z částky 153 201,19 Kč od 22. 12. 2022 do 3. 2. 2023, z částky 149 667,19 Kč od 4. 2. 2023 do 24. 2. 2023, z částky 146 133,19 Kč od 25. 2. 2023 do 17. 3. 2023, z částky 142 599,19 Kč od 18. 3. 2023 do 25. 4. 2023, z částky 139 065,19 Kč od 26. 4. 2023 do 30. 5. 2023 a z částky 135 531,19 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve věci bylo nepochybně možné uzavřít a schválit smír účastníků, dále se nejedná o rozsudek konstitutivní (§ 153b odst. 3 o.s.ř.). Nárok žalobce byl shledán důvodným a soud tedy tímto rozsudkem pro zmeškání žalobě vyhověl v plném rozsahu. 6. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odstavec 1 o.s.ř. tak, že soud uložil žalovanému povinnost nahradit plně úspěšnému žalobci vynaložené náklady řízení, a to k rukám jeho právního zástupce (§ 149 o.s.ř.). Žalobci přitom přísluší na náhradě nákladů řízení částka 40 543,30 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 837 Kč a nákladů zastoupení advokátem určenou dle vyhl. č.. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 25 830 Kč (tj. 3,5 x právní úkon 7 380 Kč dle § 7 advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu vě