42 C 71/2023-47 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11.8.2022 ve znění podání ze dne 24.4.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 141,80 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně ode dne 1.9.2020 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26.1.2021 se společností [právnická osoba] Žalovanou částku požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Nejprve uvedl, že žalovanému byla dne 10.8.2020 na jeho bankovní účet z bankovního účtu jeho právního předchůdce vyplacena částka 3 400 Kč, kdy v poznámce k platbě mělo být uvedeno [číslo]. Tím se měl žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatit a musí žalobci vydat, oč se obohatil, když získal plnění bez právního důvodu. Jeho právní předchůdce plnil, aniž by tu byl platný závazek. Splatnost vydání bezdůvodného obohacení žalobce určil tak, že k datu odeslání předžalobní upomínky připočetl 10 dnů. Následně svá tvrzení doplnil tak, že k poskytnutí uvedené částky došlo v hotovosti, výběrem u čerpací stanice [anonymizováno], když to vyplývá ze smlouvy o úvěru. Nedisponuje však potvrzením o vyplacení této částky. Žalovaná částka se pak skládá z poskytnuté jistiny ve výši 3 400 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru v částce 2 741,80 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 6.9.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, kdy však uzavření smlouvy není schopen doložit. K tomu předložil listinu – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy jde o úvěr poskytovaný společností [právnická osoba] ve výši 3 400 Kč na dobu 21 dní, kdy celková částka, která má být zaplacena je ve výši 4 588 Kč. Listina je datována 3.8.2020, v zápatí je vytištěno jméno a příjmení žalovaného, číslo občanského průkazu a elektronický SMS kód 78dm. K tomu, jakým způsobem případně žalovaný tuto listinu tímto kódem podepsal, jak mu byl zpřístupněn, žalobce ničeho netvrdil, ani neprokazoval. Dále byla předložena listina – smlouva o úvěru č. [anonymizováno] označená stejným datem. Jako smluvní strany jsou uvedeni společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 3 400 Kč, forma poskytnutí je uvedena – eurooil, datum poskytnutí dne 10.8.2020, splatnost poskytnutí dne 31.8.2020. Je uveden celkový poplatek za poskytnutí úvěru vždy před slevou a po slevě, celková částka, kterou má úvěrovaný zaplatit, a to před slevou a po slevě, kdy jde o částky 4 588,05 Kč a 6 220,05 Kč. S ohledem na právní hodnocení věci soud další ujednání ve smlouvě nerozebírá, kdy pokud jde o případné vyplacení úvěru na čerpacích stanicích [anonymizováno], tak k tomu je uvedeno, že měl úvěrovaný obsluze čerpací stanice předložit nebo sdělit číslo poukázky a PIN kódu a následně vyplnit formulář, předložit občanský průkaz a tento ve dvojím vyhotovení podepsat, kdy jedno měl předat obsluze. Smlouva je podepsána věřitelem, v místě pro podpis úvěrovaného je vytištěno jméno a příjmení žalovaného a SMS kód 78 dm. K tomu, jakým způsobem případně žalovaný tuto listinu tímto kódem podepsal, jak mu byl zpřístupněn žalobce ničeho netvrdil, ani neprokazoval. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru o předloženém obsahu. Žalobce takovou skutečnost ani netvrdil. 5. Žalobce tvrdil, že nemá důkaz o vyplacení částky 3 400 Kč žalovanému. K tvrzení o vyplacení této částky přitom předložil detail poukázky, na níž je uvedena nominální hodnota 3 400 Kč, je uvedena platnost od 10.8.2020 do 12.8.2020. K tomu, že by tato poukázka byla nějak zpřístupněna žalovanému, že by ji předložil k výplatě na čerpací stanici [anonymizováno], že by mu následně byla tato částka vyplacena, žalobce k důkazu ničeho nepředložil. Soud tak nemá za prokázané, že by žalovanému byla společností [právnická osoba] vyplacena částka 3 400 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 26.1.2021 je zřejmé, že jí byly postupovány pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. Z tohoto seznamu je pak zřejmé, že byla postupována i pohledávka za žalovaným ve výši 7 315,23 Kč, kdy tato pohledávka je označena číslem předložené smlouvy o úvěru. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10.1.2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne je zřejmé, že právní zástupce vyzýval žalovaného k zaplacení částky, jak byla uvedena v příloze smlouvy o postoupení pohledávek. 7. Soud věc po právní stránce hodnotil tak, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení totiž nebylo prokázáno jednání žalovaného, kterým by došlo k uzavření k důkazu předložené smlouvy. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by ze strany právního předchůdce došlo bez právního důvodu (na základě smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno) k vyplacení částky 3 400 Kč. Nebylo tedy prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku provedl ve prospěch žalovaného platbu bez právního důvodu, kterou by se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Z tohoto důvodu nevznikla povinnost žalovaného takové bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku vydat ochuzenému. Pokud právní předchůdce žalobce neměl vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ani nárok dle uzavřené smlouvy, nemohl takový nárok (pohledávku) předloženou smlouvou postoupit na žalobce. Nárok žalobce na zaplacení žalované částky tak není dán. 8. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul, když nebyl prokázán nárok žalovaného na zaplacení žalované částky ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (a to ani zčásti ve výši 3 400 Kč), ani z titulu nároku ze smlouvy o úvěru. 9. Ve výroku II. rozsudku pak v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nárok nemá, když ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.