42 C 77/2023-34 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se návrhem podaným soudu dne 30. 6. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 070 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 070 Kč od 9. 11. 2019 do zaplacení z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. V žalobě uvedl, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky dne 8. 11. 2019 využil přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku č. 373, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu stanoveného jízdného ve výši 70 Kč [právnická osoba] tak vznikl nárok požadovat po žalovaném neuhrazené jízdné ve výši 70 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek č. 1232020005, společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. 3. Soud z oznámení o závadách ze dne 8. 11. 2019 a z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 8. 11. 2019 zjistil, že žalovaný se dne 8. 11. 2019 v 19:54 hod. přepravoval prostředkem veřejné dopravy osob provozovaným společností [právnická osoba] – vlakem č. 373 mezi stanicemi Brno hl.n. a Břeclav, a na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný jízdné v částce 70 Kč ani přirážku k jízdnému v částce 1 000 Kč při sepisování potvrzení o nedodržení SPPO nezaplatil. Výše přirážky k jízdnému vyplývá z Tarifu a Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu (SPPO). Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 1232020005 ze dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kterou společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 1 070 Kč na žalobce. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Dle § 2550 občanského zákoníku vzniká smlouvou o přepravě osoby cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho přepravce přepravil do místa určení řádně a včas. Toto ustanovení představuje vzhledem ke specifičnosti jednotlivých oborů přepravy pouze základní ustanovení pro přepravu osob. Dle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní přepisy, zejména přepravní řády a tarify. V daném případě se přitom jedná o zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a Smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] ve spojení s příslušným tarifem. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách, je průvodčí drážního vozidla (pověřená osoba) oprávněn uložit cestujícímu (žalovanému) který se neprokázal platným jízdním dokladem zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, přičemž pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvami o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, je nárok žalobce důvodný. Žalovaný neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího po sepsání zápisu v prodlení s úhradou dluhu a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. S ohledem na skutečnost, že v řízení byl nárok žalobce předloženými důkazy v plném rozsahu prokázán, uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud v daném případě při výpočtu aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobcem jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud ve věci postupoval v souladu s § 142a odst. 2 o. s. ř., když žalobci přiznal odměnu za 2 úkony právní služby (2 x 200 Kč), a to za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby, aniž by žalobce prokázal, že by žalovanému řádně odeslal předžalobní upomínku ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení. Soud uvedený postup odůvodňuje tak, že ze zjištěného skutkového děje je zřejmé, že žalovaný si své povinnosti byl vědom a na povinnost plnění byl upozorněn již v rámci prováděné kontroly jízdního dokladu, čímž zde je dán důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu citovaného ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř. Podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 100 Kč (2 x 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty, jelikož právní zástupce žalobce je plátcem DPH (189 Kč). Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 126 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.