43 C 175/2022-101 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 6. 2021, který byl převeden do rejstříku C dne 12. 7. 2022, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 32 605,62 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o stavebním spoření, uzavřené mezi žalovaným 1) a žalobkyní (tehdy pod názvem [právnická osoba]), dne [datum], na jejímž základě a ke společné žádosti obou žalovaných jako manželů byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanými smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], [číslo] do výše 2 500 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovanými uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ani jeden ze žalovaných se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání, k němuž se ani jeden ze žalovaných nedostavil, aniž by se omluvili, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 4. Žalobce u jednání uvedl, že je nárokován nedoplatek meziúvěru ze stavebního spoření spolu se smluvním úrokem 3,89 % a zákonným úrokem z prodlení, to vše ode dne následujícího po dni, do kterého byly dlužné částky po započtení provedených úhrad poměrně uhrazeny. Jedná se o poměrně nevýznamnou část dluhu, a to vzhledem k uspokojení z prodeje nemovitosti. Co se týká vzájemného poměru mezi žalovanými, pak původní smlouva byla uzavírána se žalovaným 1), avšak následně, jak založena na č.l. 35, byla již oběma žalovanými podána žádost o poskytnutí úvěru, v návaznosti na tuto žádost dne 24. 4. 2017, byla tato žádost vyřízena za účasti obou žalovaných. 5. Současně byl téhož dne uzavřen dodatek úvěrové smlouvy na č.l. 43 verte spisu, kdy tímto dodatkem žalovaná 2) přistoupila k dluhu a současně bylo ujednáno, že žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Při uzavírání dodatku a poskytnutí úvěru nebyl řešen výslovně vztah k SJM mezi žalovanými, a zda dluh spadá do SJM, pouze v žádosti na č.l. 35 z února 2017 bylo označeno, že úvěr se týká nemovitosti v SJM. Byly rovněž posuzovány příjmy a schopnosti splácet na straně žalovaných, kdy ze strany žalobkyně byly tyto údaje důsledně ověřovány, a to případně i nad rámec striktních zákonných povinností s ohledem na typ čerpaného úvěru. 6. Soud vyšel z podání účastníků a dále listinných důkazů VOP, lustrací CEO, IR, CEVO, ISAS, návrhem na uzavření smlouvy, žádostí o poskytnutí meziúvěru, úvěrovou smlouvou, dodatkem úvěrové smlouvy o přistoupení spoludlužníka žalované 2), bilancí úvěru, dopisy žalobkyně, výzvami k úhradě, připojeným spisem MS Brno, rozsudek čj. 54 C 102/2022-36, PM 13.3.2023 – o rozvodu manželství uzavřeného dne [datum], tzv. sporným rozvodem, bez dohody na vypořádání SJM § 755/1/c) OZ, podklady ke schopnosti žalovaných čerpat a splácet úvěr. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanými je v celém rozsahu důvodná. 9. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným 1) byla uzavřena smlouva o stavebním spoření ze dne [datum], [číslo] následně dne 6. 2. 2017 byla oběma žalovanými společně podána žádost o poskytnutí meziúvěru, následně na základě návrhu ze dne 13. 3. 2017 došlo k rozdělení smlouvy a uzavření nově smlouvy [číslo] poté byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva [číslo] to v návaznosti na původní smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo čerpání meziúvěru 2 550 000 Kč. 10. Téhož dne [datum] byl uzavřen dodatek k úvěrové smlouvě, kterým se žalovaná 2) stala dalším účastníkem smlouvy coby spoludlužnice, přistoupila k dluhu žalovaného 1), na základě takto provedené kumulativní intercese podle § 1892 občanského zákoníku jí podpisem smlouvy vznikl závazek splnit s žalovaným 1) všechny povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 občanského zákoníku. Žalovanými byla téhož dne [datum] podána žádost o čerpání meziúvěru, následně bylo poskytovatelem dne 3. 5. 2017 vystaveno oznámení o čerpání finančních prostředků, s platebními údaji a informací o účtech, na které byly dílčí částky úvěru v celkové výši 2 550 000 Kč vyplaceny. 11. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru v návaznosti na podání žádosti o poskytnutí meziúvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry obou žalovaných, zejména pak vycházel z podrobné analýzy o příjmech a výdajích žalovaného 1) jako hlavního dlužníka, z vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně v projednávané věci při posouzení úvěruschopnosti zejména vycházela rovněž z údajů zjištěných na základě dlouhodobějšího poskytování bankovních služeb žalovanému 1), které vyhodnotila za použití bankovních standardů. Byl zpracován podrobný přehled splácení úvěru s časovým harmonogramem až do předpokládané poslední pravidelné měsíční splátky dne 30. 6. 2046. 12. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno komplexně a důsledně, a to i při vědomí modifikací zákonného režimu ve vztahu k úvěrům na bydlení podle § 2 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jak blíže upraveny v ustanoveních § 4 až § 6 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka. 14. Byl prokázán nárok na částku 32 605,62 Kč, odpovídající neuhrazené jistině, neuhrazené části smluvního úroku a neuhrazené části zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti pohledávky ze smlouvy 1. 8. 2020 do 14. 4. 2021, neboť dílčí úhrady žalovaných, zejména pak prostředky z uspokojení prodejem nemovitosti, postačovaly na úhradu dluhu ze smlouvy za poměrné období právě do 14. 4. 2021. 15. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 3,89 % ročně, dále na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše z neuhrazené částky, za dobu od 15. 4. 2021, tj. ode dne následujícího po dni, ke kterému byly dílčí části dlužné částky poměrně uhrazeny, do zaplacení. 16. K tomu soud ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 3,89 %, což je úroková sazba, která zcela odpovídala úrokové míře obvyklé v době uzavření smlouvy, tedy úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Sjednaná úroková míra zcela odpovídá běžné úrokové sazbě u úvěrů na bydlení s fixací sazby nad 10 let včetně, jak ověřeno z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou, kdy pro dané období a daný typ produktu byla standardní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR mezi 3,67 % a 4 % ročně. 17. Soud rovněž nepřehlédl, že žalovaný 1) a žalovaná 2) byli v době čerpání úvěru manželi. K tomu žalobce u jednání uvedl, že při uzavírání dodatku a poskytnutí úvěru nebyl řešen výslovně vztah k SJM mezi žalovanými, a zda dluh spadá do SJM, v žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 6. 2. 2017 bylo nicméně označeno, že úvěr se týká nemovitosti v SJM. 18. Soud k tomu dále provedl důkaz spisem a rozsudkem Městského soudu v Brně čj. 54 C 102/2022-36, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2023, kdy tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o rozvodu manželství žalovaných, uzavřeného dne 14. 7. 2007. Bylo zjištěno, že manželství bylo rozvedeno tzv. sporným rozvodem, aniž by byla mezi žalovanými předtím uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů podle § 755 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, nebyl zjištěn ani žádný jiný způsob či jiné řízení ohledně vypořádání či změně v režimu společného jmění podle § 716 a násl. občanského zákoníku, popř. podle § 724 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tak zjištěno nic, co by mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu ohledně dluhu v projednávané věci. 19. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 20. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva. 21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1305 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) advokátního tarifu po 500 K