43 C 318/2022-79 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 19. 5. 2022, který byl postoupen zdejšímu soudu dne 1. 12. 2022, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 888,64 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny prostředky v hotovosti ve výši 22 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy byla žalovaným uhrazena v části 9000 Kč, ve zbytku nebyla uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 9. 12. 2022 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno v soudem stanovené lhůtě dne 3. 1. 2023. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného. 5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů výzvou, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou před podáním žaloby, potvrzením o provedení transakce, podacím archem, smlouvou o podnikatelském úvěru. 6. Podle § 419 občanského zákoníku spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Soud se předně musel vypořádat s povahou smlouvy, kdy sice smlouva je označena jako smlouva o podnikatelském úvěru, žadatel je označen jako podnikatel, avšak v ostatním se, co do formálních i obsahových náležitostí, jedná o standardní smlouvu o úvěru uzavíranou se spotřebitelem. 18. Tomu odpovídalo i vymezení osoby žalovaného, který byl v žalobě i v dalším průběhu řízení žalobkyní označován jako fyzickou osobou, rovněž v usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, kterým byla vyslovena místní nepříslušnost tamního soudu byl takto označen, aniž by žalobkyně proti tomu čehokoli namítala či proti usnesení brojila odvoláním, a to za situace, kdy rovněž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou při postoupení spisu místně příslušnému soudu vycházel z bydliště žalovaného v obvodu Okresního soudu Brno – venkov. 19. Takto byla rovněž věc převzata a dále projednávána Okresním soudem Brno – venkov, přičemž teprve následně, k výslovné výzvě soudu zaslané žalobkyni k upřesnění návrhu co do povahy smlouvy, současně s předvoláním k jednání, žalobkyně uvedla, že žaloba byla prodávána proti žalovanému jako podnikateli, aniž by jakkoli reagovala na to, že sídlo žalovaného jako OSVČ je ve městě [obec], aniž by povahu smlouvy jako smlouvy uzavírané s podnikatelem jakkoli dále rozvedla, tvrdila či prokazovala. 20. Za takto daných okolností, kdy sama žalobkyně vycházela z místní příslušnosti dané bydlištěm žalovaného jako fyzické osoby, kdy smlouva o úvěru byla soudem po formální i obsahové stránce kvalifikována jako smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená se žalovaným jako fyzickou osobou, přičemž žalobkyně v tomto směru ani k výzvě soudu písemně a opakovaně při jednání soudu ničeho odlišného netvrdila a neprokazovala, soud dospěl k závěru, že žalovaného je při uzavírání smlouvy třeba kvalifikovat podle § 419 občanského zákoníku jako spotřebitele, který smlouvu uzavíral mimo rámec své podnikatelské činnosti, nikoli jako podnikatele podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, tedy jako někoho, u něhož bylo uzavření smlouvy projevem samostatného výkonu výdělečné činnosti na vlastní účet a odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Soud v té souvislosti též opakovaně nepřehodnocoval otázku místní příslušnosti a projednal věc jako žalobu proti fyzické osobě, tak jak byla projednávána po celý předcházející průběhu řízení. 21. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 22. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k odstranění vad žaloby, ani na základě poučení daného u jednání ve věci. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených v potřebném rozsahu a vyhodnocených v souladu se zákonem. 23. Žalobkyně, byť formálně byla smlouva označena jako smlouva o podnikatelském úvěru, jak uvedeno výše, provedla určité elementární ověření poměrů žalovaného k posouzení úvěruschopnosti, kdy však toliko uvedla měsíční příjem žalovaného 30 000 Kč a výdaje 10 000 Kč, aniž by však blíže specifikovala, tím méně objektivizovala takto uvedené údaje. 24. Za dané situace je třeba dospět k nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 25. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 26. Bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny prostředky ve výši 22 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 9000 Kč, tedy zbývá, aby žalovaný doplatil žalobkyni 13 000 Kč. 27. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 13 000 Kč, neboť