8 C 335/2022-77 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 73.629,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10.768,38 Kč, s úrokem ve výši 3.607,87 Kč, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 14 % ročně ze téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 9. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný obdržel na účet peněžní prostředky 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 15.231 Kč, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení 33.640 Kč a poplatek za vedení účtu 14.640 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 163.511 Kč ve splátkách ve výši 6.813 Kč měsíčně v počtu 24 do 14. 8. 2020. Žalovaný však celkem uhradil pouze 48.637 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka 73.629,96 Kč představuje jistinu. Kapitalizované úroky 3.607,87 Kč odpovídají sazbě 14 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 8. 2020 do 18. 12. 2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení 10.768,38 Kč byl vypočten v sazbě 9,75 % ročně z téže jistiny za dobu od 28. 6. 2019 do 18. 12. 2020. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, údaje sdělené žalovaným ověřil pracovní smlouvou a dvěma výpisy z účtu, nahlédl do insolvenčního rejstříku a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. 2. Ve věci byl dne 15. 7. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Dne 9. 8. 2018 požádal žalovaný původního věřitele [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr na tiskopisu Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí jako vlastník blíže nespecifikovaným způsobem, že je svobodný, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, má starobní důchod, přičemž jeho zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Žalovaný uvedl, že má dva zdroje příjmu, přičemž jeho čistý příjem činí 43.410 Kč, ostatní příjmy žalovaného jsou 17.234 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 10.000 Kč a externí splátky zápůjček byly 11.500 Kč. Žalovaný měl kreditní kartu, měl zápůjčku u jiné společnosti a účet na své jméno, předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dva výpisy z účtu za květen a červen 2018. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Obsah pracovní smlouvy ani výpisu z účtu, tedy listin předložených žalovaným původnímu věřiteli, není soudu znám, žalobce je nepředložil. 5. Ve stejný den 9. 8. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, tedy s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o zápůjčce – Modrá na účet [číslo]. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky 100.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit navíc poplatek za zápůjčku ve výši 63.511 Kč, který se skládá z úroku ve výši 15.231 Kč, z poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení 33.640 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu 14.640 Kč. Celková dlužná částka činila 163.511 Kč a žalovaný ji měl uhradit formou 24 splátek ve výši 6.813 Kč měsíčně. 6. Podle listiny tabulka umoření uhradil žalovaný původnímu věřiteli celkem na zápůjčku 48.637 Kč tak, že ve dnech 11. 9., 12. 10., 29. 11. 2018 a 30. 1. a 28. 5. 2019 zaplatil vždy splátku 6.813 Kč, a dne 7. 3. 2019 zaplatil 14.572 Kč. 7. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a z potvrzení [právnická osoba] Tato banka potvrdila, že majitelem zmíněného účtu je žalovaný. Podle výpisu z účtu byla na tento účet dne 9. 8. 2018 připsána částka 100.000 Kč z účtu původního věřitele. Z výpisu z účtu soud navíc zjistil, že žalovaný v červnu, červenci a srpnu 2018, tedy tři měsíce před poskytnutím zápůjčky, pobíral starobní důchod 17.234 Kč měsíčně. Žádný příjem žalovaného 43.410 Kč měsíčně, uvedený v žádosti o úvěr, nebyl ve výpisu z účtu žalovaného za dobu od 20. 5. 2018 až do 9. 8. 2018 uveden, ani žádný jiný příjem v přibližně této výši. Dne 27. 6. 2018 na tentýž účet žalovaného byla připsána částka 80.000 Kč jakožto půjčka z účtu s názvem [jméno] [jméno]. Ve dnech 4. 7. a 6. 8. 2018 byla z účtu odepsána vždy částka 32.933 Kč, v prvním případě byla platba označena nájem květen a ve druhém případě nájem PB. 8. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud ze smlouvy o postoupení pohledávek, že byla uzavřena mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 18. 12. 2020. Podle seznamu postoupených pohledávek byla předmětem postoupení rovněž pohledávka za žalovaným, označená na straně 53 seznamu pořadovým číslem 4707. 9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 28. 6. 2021. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. 10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s původním věřitelem právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], uzavřel dne 9. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž čerpal bezhotovostně na účet tentýž den částku 100.000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na jeho žádost po zkoumání jeho poměrů a jejich ověření, jak je uvedeno v listině Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr shora. V době poskytnutí zápůjčky měl žalovaný ještě závazek z jiné zápůjčky či úvěru a jeho splátky činily 11.500 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli kromě jistiny 100.000 Kč navíc ještě poplatek 63.511 Kč, tvořený shora uvedeným úrokem a poplatky, celkem 163.511 Kč formou 24 splátek po 6.813 Kč měsíčně do 14. 8. 2020. Žalovaný však zaplatil pouze 48.637 Kč, poslední platbu provedl 28. 5. 2019 a dále nehradil ničeho. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, a součástí postoupení byla i pohledávka za žalovaným. V řízení nebylo zjištěno, zda postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo zjištěno, kterého dnem žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil. 11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému bezhotovostně poskytl dohodnutou částku 100.000 Kč. Žalovaný tuto částku čerpal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru. 12. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků. 13. Soud v této souvislosti poukazuje na