43 C 195/2024-88 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 3. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 11. 7. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 333,21 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, dne , datum, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 57 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 19. 8. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 4. 9. 2024.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně nežádala o odročení jednání, tedy souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzeními o platbě, výzvami, předžalobní výzvou, sdělením banky.7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.18. Soudu byla předložena listina označená jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 20 verte spisu). Na výzvu soudu bylo zasláno 4x výplatní lístek žalovaného a výpis z účtu.19. Soud dospěl k závěru, že údaje uvedené v listině k posouzení úvěruschopnosti nebyly podloženy dostatečnými podklady, tak aby odpovídaly požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů. Zejména pak se jedná o údaje zjevně nevěrohodné, neboť nemají podklad v listinách následně k výzvě soudu doložených. Sama žalobkyně toliko odkazuje na údaje v listině k posouzení úvěruschopnosti, tyto však netvrdí ani neprokazuje na podkladě listin třetích stran.20. Z výplatních pásek se podává kolísající příjem žalovaného mezi 8 183 Kč a 26 184 Kč, přičemž nebylo prokázáno např. příslušným podkladem o zaměstnavatele, o jaký druh pracovního úvazku, nakolik stabilizovaný příjem se jedná.21. Pokud jde o tvrzené výdaje, tvořené náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelnými finančními závazky ve výši 3 653 Kč měsíčně, nebyly žádným způsobem prokázány, soud tyto navíc považuje za zjevně nevěrohodné a podhodnocené, tím spíše bylo nutno je objektivizovat a prokázat. Náklady uvedené v listině označené jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebyly doloženy žádnými podklady, které by objektivizovaly jejich výši, nebyly odpovídajícím způsobem zohledněny náklady na živobytí, např. na stravu, ošacení, cestovné, volnočasové aktivity, ale i další pravidelné či i nahodilé výdaje (např. na nečekané výdaje spojené s poruchami techniky či spotřebičů, školní výlety, školní pomůcky atd.), neboť i s těmi je třeba v přiměřeném rozsahu počítat.22. Takto doložené posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za souladné s požadavky zákona. V té souvislosti soud dodává, že pro posouzení úvěruschopnosti nebylo možno žádným způsobem zohledňovat výpisy z účtu za dobu 3 měsíců předcházející poskytnutí úvěru za situace, kdy žalobkyně ve vztahu k těmto listinám ničeho netvrdila; skutková tvrzení nelze nahrazovat prostým odkazem na listiny k žalobě přiložené a očekávat, že z těchto listin bude rozhodné skutečnosti dohledávat či dovozovat sám soud.23. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.24. Bylo prokázáno, jak rovněž žalobkyně uvedla v doplnění žaloby pod bodem IV., že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 14 653 Kč z celkové tvrzené částky úvěru 57 000 Kč. Tatáž částka 14 653 Kč se podává též z potvrzení o bezhotovostní platbě na č. l. 27 spisu.25. Soud v té souvislosti dospěl k nevyhnutelnému závěru, že při určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného lze vycházet výhradně z částek prokazatelně fakticky žalovanému vyplacených, popř. byly účelově vázány a použity na refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů žalovaného u téhož poskytovatele. Nejednalo se přitom o případ, kdy by snad bylo žalobkyní tvrzeno a prokazováno, že část prostředků ze spotřebitelského úvěru bylo vyplaceno třetí osobě k plnění za žalovaného, což by rovněž spadalo do bezdůvodného obohacení žalovaného.26. Pokud by soud akceptoval, že o bezdůvodné obohacení žalovaného se jedná i v případech refinancování spotřebitelských úvěrů poskytnutých dříve týmž poskytovatelem témuž žalovanému, aniž by bylo prokázáno, že tyto dřívější spotřebitelské úvěry byly poskytnuty v souladu se zákonem, mj. na základě řádného posouzení úvěruschopnosti, dále jakým způsobem a v jaké výši byly žalovanému fakticky vyplaceny prostředky z těchto dřívějších spotřebitelských úvěrů, tedy pokud by soud bez dalšího akceptoval, že o bezdůvodné obohacení se jedná i v případech refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli, aniž by byla tvrzena a prokázána zákonnost těchto dřívějších spotřebitelských úvěrů, mohlo by to vést až k obcházení zákona, spočívajícím v řetězení spotřebitelských úvěrů poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli s tím, že plnění by bylo následně nárokováno z titulu refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů, které by však byly vyňaty z přezkumu zákonnosti soudem.27. Soud proto uzavírá, že v projednávané lze co do bezdůvodného obohacení žalovaného vycházet výhradně z částek fakticky