43 C 199/2024-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 17. 1. 2024, převedeným do rejstříku C dne 19. 7. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 16 668 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného příspěvku za porušení povinnosti pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tov. zn. , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, , neboť žalovaný coby vlastník či provozovatel vozidla neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti v době od 1. 11. 2021 do 25. 4. 2022, dlužný příspěvek v částce 16 368 Kč, dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč, celkem 16 668 Kč. Žalovaný příspěvek neuhradil na základě výzvy k zaplacení příspěvku zaslané podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., ani na základě předžalobní upomínky.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila v rámci žaloby, žalovaný na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagoval, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm v České republice, musel se soud nejprve vypořádat s otázkou, zda je dána pravomoc (jurisdikce) českých soudů a kterým právním řádem se věc řídí (rozhodné právo). V pojednávané věci se jedná o mimosmluvní závazkový vztah, je proto třeba postupovat podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Jelikož má žalovaný bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů. Rozhodné právo je pak třeba určit podle čl. 4 nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle něhož je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Žalobou uplatněný nárok je třeba podřadit pod pojem škody z mimosmluvního závazkového vztahu, současně tento nárok vznikl na území České republiky, věc se proto řídí českým právem.7. Podle § 1 odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.8. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů (dále jen „Kancelář“) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.9. Podle § 4 odst. 2 písm. a), písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.10. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.11. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.12. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.13. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady České kanceláře pojistitelů podle odstavce 4 zaniká, pokud Česká kancelář pojistitelů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Česká kancelář pojistitelů prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.14. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.15. Denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je stanovena v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.16. V projednávané věci dospěl soud po podřazení listinnými důkazy prokázaného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení k následujícím závěrům.17. Z výpisu z registru silničních vozidel soud ohledně vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, zjistil, že žalovaný je evidován jako vlastník a provozovatel vozidla v předmětném období.18. Dále bylo prokázáno, že žalovaný coby vlastník a provozovatel vozidla neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti v době od 1. 11. 2021 do 25. 4. 2022, tedy po dobu 176 dnů, dlužný příspěvek s denní sazbou 93 Kč podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tj. v částce 16 368 Kč, dále žalobkyni svědčí nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem 16 668 Kč.19. Soud ověřil, že nárokovaná výše příspěvku odpovídá počtu dní a denní sazbě příspěvku podle citovaných předpisů, ověřil rovněž nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.20. Žalovaný příspěvek neuhradil na základě výzvy k zaplacení příspěvku zaslané podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., v zákonem vymezené lhůtě, jak prokázáno výzvou k úhradě příspěvku ze dne 30. 6. 2022, jejíž doručení žalovanému plyne z informace o zásilce (čl. 14 a 15 spisu), a kterou byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku do 60 dnů od doručení výzvy, ani na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 11. 2022, zaslané žalovanému téhož dne 2. 11. 2022, jak plyne z podacího archu (čl. 18 spisu).21. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazenou částku dlužného příspěvku včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto byl současně ve výroku I. přiznán úrok z prodlení ohledně dlužného příspěvku za d