43 C 101/2026-112 – Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 11. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 1. 4. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 478 698,79 Kč s příslušenstvím, a to v částce 476 090,21 Kč z titulu rámcové smlouvy č. , hodnota, a dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvy, kterým žalovaný požádal o uzavření smlouvy o úvěru č. , IBAN, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 12. 2021, na základě kterých byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 642 869 Kč, a v částce 2 608,58 Kč z titulu nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, , založeného na základě rámcové smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, č. , hodnota, . Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice, musel se soud nejprve vypořádat s otázkou, zda je dána pravomoc (jurisdikce) českých soudů a kterým právním řádem se věc řídí (rozhodné právo). V pojednávané věci se jedná o smluvní závazkový vztah, přičemž věci tohoto druhu jsou upraveny Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001, č. 123/2002 Sb. m. s., ve znění Protokolu ze dne 14. 9. 2007, č. 77/2008 Sb. m. s. Pravomoc českých soudů je dána dle čl. 48 odst. 5 smlouvy o právní pomoci, přičemž žalovaný má na území České republiky hlášený trvalý pobyt. Ohledně rozhodného práva je pak věc nutné posoudit dle českého práva v souladu s čl. 48 odst. 1, kdy v obchodních podmínkách, kterou jsou nedílnou součástí rámcové smlouvy, bylo sjednáno, že veškeré právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí českým právem.4. Žalobkyně byla usnesením ze dne 21. 4. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 12. 5. 2026.5. Žalovaný se k věci nevyjádřil6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 28. 5. 2026, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.7. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi stranami dne 20. 12. 2021 a sice úvěr ve výši 642 869 Kč. Žalovaný po delší dobu úvěr i splácel, nicméně poté splácet přestal, stal se nekontaktní, nezbylo než zesplatnit úvěr a po předžalobní výzvě podat žalobu. Mimoto vznikl nepovolený debet na účtu žalovaného z titulu dlužných úhrad pojistného, které rovněž muselo být ukončeno, konkrétně částky na čl. 62. Co se týká úvěruschopnosti, pak tato byla podrobně zkoumána, k tomu žalobkyně doplňuje výpis z běžného účtu, kdy žalovaný byl klientem banky již od 12. 2. 2018, tedy žalobkyni byly dobře známy jeho poměry, dále bylo vycházeno z daňových přiznání, z nichž byl zjištěn čistý měsíční příjem 24 833 Kč, byly ověřovány též výdaje na domácnost ve výši 17 500 Kč, a to včetně osob sdílejících domácnost, kdy žalovaný neměl vyživovací povinnost, byl ženatý s příjmem manželky 25 000 Kč čistého měsíčně, kdy na uvedených výdajích se podíleli oba společně.8. Soud vyšel dále listinných důkazů smluvní dokumentací, bilancí, bilancí debetu, předžalobní výzvou, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o načerpání úvěru a potvrzením o doručení zesplatňujícího dopisu.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.11. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba z titulu rámcové smlouvy o účtu, ve znění dodatku ze dne 20. 12. 2021, tj. smlouvy o úvěru č. , IBAN, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, je v celém rozsahu důvodná, a to jak v rozsahu pohledávky ze smlouvy o úvěru, tak v rozsahu pohledávky z nedovoleného debetu.12. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 12. 2. 2018 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný bankovní účet č. , č. účtu, , dále že žalovaný podal žádost, na základě které byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , tj. smlouva o úvěru č. , IBAN, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnutou žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 642 869 Kč, z čehož co do částky 252 869 Kč byl úvěr sjednán jako účelový, přičemž tato částka byla určena ke splacení původního úvěru, ve zbývající částce , adresa, Kč byl dále úvěr sjednán jako bezúčelový, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 5,9 % p.a., ve formě 120 měsíčních splátek po 7 106 Kč , dále žalovaný zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 619 Kč, v případě řádného plnění smlouvy, měl žalovaný žalobkyni uhradit celkem částku 852 700,02 Kč.13. Bylo prokázáno, že prostředky v částce 642 869 Kč byly následně čerpány žalovaným dne 9. 1. 2022, přičemž čerpané prostředky byly připsány na bankovní účet č. , č. účtu, , který je veden u žalobkyně jako u bankovního ústavu na jméno žalovaného. Část poskytnutého úvěr v částce 251 854,28 Kč byla použita na úhradu předešlého úvěru.14. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti úvěrové smlouvy smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru v návaznosti na žádost o poskytnutí úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalovaného, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalovaného, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno za plného využití platných bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalovaného a daňových přiznání, když žalovaný měl u žalobkyně již v době před uzavřením úvěrové smlouvy dlouhodobě – po dobu takřka 4 let – veden běžný účet.15. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno komplexně a důsledně.16. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.17. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru byl prokázán nárok na částku 476 090,21 Kč, odpovídající neuhrazené jistině a na částku 7 010,51 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku ke dni zesplatnění úroku. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru (čl. 65), ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.18. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 5,90 % ročně, dále nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše z neuhrazené částky jistiny, za dobu od 30. 10. 2025 do zaplacení, přičemž poskytnutý úvěr byl žalobkyní zesplatněn již ke dni 19. 10. 2025.19. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaný se dostal do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalovaného přesáhlo 90 dnů. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 5,90 % ročně náleží v plné výši, neboť je nižší než platná sazba zákonného úroku z prodlení, která činí 11,5 %.20. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 5,90 %, což je úroková sazba, která zcela odpovídala úrokové míře obvyklé v době uzavření smlouvy, tedy úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) ), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 7,96 %.21. Ohledně nároku vyplývajícího z nepovoleného debetu, pak soud konstatuje, že t