43 C 106/2026-93 – Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 2. 2026, který byl převeden do rejstříku C dne 7. 4. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 349,46 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 19. 10. 2021, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 141 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 21. 4. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 12. 5. 2026.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 28. 5. 2026, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.5. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi stranami dne 19. 10. 2021, kdy žalovaný úvěr načerpaný v částce 141 000 Kč po delší dobu řádně splácet, jak je patrné i z výše konečné jistiny nároku, nicméně následně splácet přestal, nezbylo než zesplatnit úvěr a následně po předžalobní výzvě podat žalobu, kdy nárokovány jsou též smluvní úroky a poplatky naúčtované v souladu se smluvními ujednáními. Co se týká úvěruschopnosti, tato byla zkoumána za období šesti měsíců před poskytnutím úvěru, kdy žalovaný měl u banky veden i běžný účet, byť žalobkyně v danou chvíli nebyla schopna sdělit, po jakou dobu přesně před poskytnutím úvěru byl tento veden, v každém případě k poskytnutí úvěru byly doloženy výpisy z účtů, příjmy žalovaného, rovněž výdaje, kdy bylo zjištěno, že příjmy žalovaného jsou poměrně vysoké a podstatně převyšují co volných prostředků splátky úvěru.6. Soud vyšel dále listinných důkazů smluvní dokumentací, bilancí, zesplatněním, předžalobní výzvou a posouzením úvěruschopnosti.7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, je v celém rozsahu důvodná.9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnutou žalovanému spotřebitelský – osobní úvěr, bezúčelový, ve výši 141 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 7,90 % p.a., ve formě 60 měsíčních splátek po 2 892 Kč, v případě řádného plnění smlouvy, měl žalovaný žalobkyni uhradit celkem částku 171 409,95 Kč.10. Bylo prokázáno, že prostředky v částce 141 000 Kč byly následně čerpány žalovaným dne 19. 10. 2021, přičemž čerpané prostředky byly připsány na bankovní účet č. , č. účtu, , který je veden u žalobkyně jako u bankovního ústavu na jméno žalovaného.11. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru v návaznosti na žádost o poskytnutí úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalovaného, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalovaného, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno za plného využití platných bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalovaného, když žalovaný měl již před uzavřením úvěrové smlouvy u banky veden běžný účet.12. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno komplexně a důsledně.13. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.14. Byl prokázán nárok na částku 46 349,46 Kč, odpovídající neuhrazené jistině, na částku 2 451,24 Kč odpovídající neuhrazené části smluvního úroku ke dni vyhotovení bilance, na částku 757,86 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku z prodlení ke dni vyhotovení bilance a na částku 2 000 Kč odpovídající úvěrovým poplatkům za odeslání druhé a každé další upomínky. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru (čl. 29), ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.15. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 7,90 % ročně, dále nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše z neuhrazené částky jistiny, za dobu od 16. 1.2026 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni vyhotovení bilance, přičemž poskytnutý úvěr byl žalobkyní zesplatněn již ke dni 19. 11. 2025.16. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaný se dostal do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalovaného přesáhlo 90 dnů. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 7,90 % ročně náleží v plné výši, neboť je nižší než platná sazba zákonného úroku z prodlení, která činí 11,5 %.17. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 7,90 %, což je úroková sazba, která zcela odpovídala úrokové míře obvyklé v době uzavření smlouvy, tedy úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 7,13 %.18. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.19. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.20. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 934 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu po 3 060 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a za účast na jednání. Ke každému úkonu náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 450 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 14 040 Kč + 2 949 Kč + 1 934 Kč = 18 923 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto zcela v souladu s návrhem žalobkyně.21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.