43 C 327/2025-99 – Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 6. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 3. 11. 2025, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 119 901 Kč, se zákonným úrokem z prodlen, jak uvedeno ve výroku I., z titulu nájemného, resp. bezdůvodného obohacení, neboť žalobce je vlastníkem bytového domu na adrese , adresa, , přičemž na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými jako nájemcem dne 14. 3. 2022 žalovaní užívali byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . NP. Nájemní smlouvy byla ukončena ke dni 13. 3. 2023, avšak žalovaná byt užívali bez právního důvodu i nadále, a to až do 13. 5. 2024, kdy nezbylo než byt exekučně vyklidit. Žalovaná však po ukončení nájemní smlouvy nehradili bezdůvodné obohacení ve výši podle § 2295 občanského zákoníku, odpovídající dříve sjednanému nájemnému a zálohám na služby spojené s užíváním bytu, nadto byl žalobci způsobena žalovanými škoda ve výši odpovídající nákladům náklady na uvedení bytu po vyklizení do běžného stavu, kdy tento byl nevyklizen, nadto opotřeben nad míru obvyklou a žalovanými poškozen. Dlužná částka nebyla žalovanými uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný 1), žalovaná 2) se k věci nevyjádřili.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 5. 2026, k němuž se žalovaný 1), žalovaná 2) nedostavili, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jejich nepřítomnosti, žalobce se k jednání dostavil a zde uvedl, že žaloba je podávána z titulu nájemního vztahu žalobce jako pronajímatele vůči žalovaným jako nájemcům městského bytu, kdy nárokovaná částka sestává jednak z bezdůvodného obohacení za dobu od ukončení nájemní smlouvy ke dni 13. 3. 2023 do exekučního vyklizení dne 13. 5. 2024, tj. ve výši dříve sjednaného nájemného, dále je nárokován nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2023 a dále podstatnou část nároku tvoří též nezbytné náklady na uvedení bytu do původního, respektive obyvatelného stavu, neboť byt byl žalobcem od žalovaných převzat defacto zdevastovaný, bylo nutno měnit vchodové dveře i vnitřní dveře, byly v podstatě zcela zničeny PVC podlahy, bylo nutno měnit sanitární předměty, umyvadlo, WC atd., v podrobnostech odkazuji na výčet zjištěných závad v protokole o převzetí na čl. 34 sepsaném dne 13. 5. 2024, kdy k těmto závadám korespondují následné faktury. Co se týká upomínek, pak tyto v podstatě odpovídají poštovnému dle příslušných sazebníku , právnická osoba, a tyto částky byly obsaženy za dané období vždy ve faktuře za období následující.4. Soud dále vyšel z listinných důkazů nájemní smlouva čl. 16, vyúčtování čl. 20, protokol o převzetí bytu čl. 33, předžalobní výzva čl. 54, bilance závazků a pohledávek čl. 58, dokumentace k aktivní legitimaci čl. 71 – PZ žalobce dodává, že tyto důkazy byly soudu předloženy k jednoznačnému prokázání, že subjekt vystavující faktury, tj. , právnická osoba, je toliko městskou příspěvkovou organizací, byly doloženy zřizovací listiny, popř. příkazní smlouva, přičemž však žalobcem je přímo město samo jako zřizovatel.5. Podle § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.6. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.7. Po provedeném dokazování, na podkladě zjištěného skutkového stavu, po jeho podřazení pod citovaná ustanovení zákona, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.8. Bylo prokázáno nájemní smlouvou na čl. 16, že mezi žalobcem jako pronajímatelem, za něhož v daném smluvní vztahu jednala , právnická osoba, jako příspěvková organizace žalobcem zřízená, a žalovanými jako nájemcem, a to jako nájemcem společným, z toho důvodu též povinným hradit ze smlouvy společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, byla dne 14. 3. 2022 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaní užívali shora specifikovaný městský byt, přičemž smlouva byla dle smluvního ujednání čl. I. bodu čtvrtého nájemní smlouvy uzavřena na dobu určitou do 13. 3. 2023.9. Bylo prokázáno, že žalovaní ani po skončení nájmu byt dobrovolně nevyklidili, ale tento vyklidili teprve dne 13. 5. 2024, jak prokázáno protokolem o předání bytu na čl. 33.10. Bylo fakturami, resp. upomínkami – výzvami k uhrazení dlužné částky na čl. 21 a násl. prokázáno, že žalovaní za období od skončení nájmu ke dni 13. 3. 2023 až do vyklizení a předání bytu zpět žalobci dne 13. 5. 2024 nehradili smluvně sjednané nájemné, spolu se smluvně sjednanými zálohami na služby, jak jim i za dobu následující až do vyklizení bytu ukládá § 2295 občanského zákoníku.11. Bylo prokázáno podrobným soupisem vad na čl. 34, jako součástí výše traktovaného protokolu o předání bytu, následně fakturami na čl. 37, že žalovaní nepředali byt zpět žalobci ve stavu, jak sjednán v čl. 6 bodě pátém nájemné smlouvy na čl. 17, tj. ve stavu, který odpovídá obvyklé míře opotřebení, nýbrž byt byl předán ve značně poškozeném stavu, kdy k této okolnosti se žalovaný u jednání v kontextu listinného dokazování výstižně vyjádřil tak, že byt byl de facto zdevastovaný, bylo nutno měnit vchodové dveře i vnitřní dveře, byly v podstatě zcela zničeny PVC podlahy, bylo nutno měnit sanitární předměty, umyvadlo, WC atd.12. Obdobně jako dlužné částky za užívání bytu byly prokázány jednotlivě za každý měsíc, a to včetně poplatků za upomínky odpovídající vnitrostátnímu poštovnému fakticky uhrazenému, tak i následně nezbytně vynaložené náklady na uvedení bytu zpět do stavu, jak odpovídal smluvnímu ujednání v nájemní smlouvě mezi účastníky, a jak umožňoval další užívání, byly prokázány jednotlivě dílčí fakturou za každý vynaložený náklad, s vymezením provedených úkonů a propočtem výše úhrady, kdy rozsah oprav žalobkyně též u jednání soudu podrobně specifikovala, popř. vysvětlila k dotazům soudu ohledně případně nejasných úkonů.13. Výrokem I. proto soud uložil žalovaným, povinným společně a nerozdílně podle § 1872 odst. 1 občanského zákoníku zaplatit žalobci dlužnou částku, přičemž žalobci dále svědčí nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ohledně každé dlužné faktury ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení.14. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.15. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 797 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 5 900 Kč za převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání, ke každému úkonu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů, tj. 3x 450 Kč, tedy náleží 17 700 Kč + 1 350 Kč = 19 050 Kč, s navýšením o 21 % sazby DPH, neboť zástupce doložil, že je plátcem daně, po zaokrouhlení podle § 146 odst. 1 daňového řádu tak náleží 19 050 Kč + 4 001 Kč = 23 051 Kč + 4 797 Kč = 27 848 Kč. Náhradu nákladů řízení jsou žalovaní, povinní společně a nerozdílně, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinni zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto zcela v souladu s návrhem žalobce.16. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovaným ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měli žalovaní reálně možnost dluh včas uhradit.