43 C 67/2026-84 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Městskému soudu v Brně dne 26. 11. 2025, který byl následně postoupen usnesením tamního soudu ze dne 12. 12. 2025, č. j. EPR 323704/2025-11 a převeden do rejstříku C dne 2. 3. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 198 673,80 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . dne 7. 2. 2020, na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 334 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 19. 3. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním dne 27. 4. 2026.4. Výzva byla žalobkyni doručena dne 24. 3. 2026. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 27. 4. 2026, tj. 19 dní po marném uplynutí soudem stanovené lhůty; k tomu soud dodává, že podání v reakci na výzvy soudu je třeba činit v soudem stanovených lhůtách, nikoli zjevně opožděně, např. 19 dní po lhůtě, jako se tomu stalo v tomto případě, i pokud je příslušné podání učiněno stále ještě s určitým předstihem před termínem jednání, v daném případě s předstihem 3 dnů.5. Žalovaná se k věci nevyjádřila.6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 4. 2026, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.7. Žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní , Anonymizováno, a žalovanou dne 7. 2. 2020, kdy žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 334 000 Kč, tyto po určitou dobu i řádně splácela. Následně nicméně splácet přestala, nezbylo než zesplatnit, následně předžalobní výzvu a podat žalobu. Co se týká úvěruschopnosti, tato byla zkoumána důsledně na podkladě i dalších produktů žalované, která měla vedeny u poskytovatele, ostatně jak vyplývá z tabulky na čl. 43 verte, dlouhodoběji řádně splácela předchozí úvěr u poskytovatele splátkou 4 065,28 Kč, jinak měla též veden běžný účet. Byly tak ověřeny příjmy a co do výdajů bylo vycházeno rovněž z informací zjištěných u dalších produktů, jinak z modelových propočtů, byly prověřeny též registry. Pokud se týká celkových příjmů domácnosti 50 000 Kč, pak toto je údaj primárně sdělený žalovanou, žalobkyně není schopna v tuto chvíli sdělit bližší podrobnosti, o jaké příjmy se jedná a zda se případně další osoby měly podílet na splácení úvěru, ale je třeba zdůraznit, že poskytovatelem bylo vycházeno primárně z výchozího příjmu pouze žalované, rovněž splátky odvozené z tohoto příjmu.8. Soud vyšel dále listinných důkazů postoupením pohledávky, bilancí, smluvní dokumentací, výzvou, posouzením úvěruschopnosti, předžalobní výzvou a oznámením o postoupení pohledávky.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou, kterou právní předchůdkyně následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, je v celém rozsahu důvodná.11. Bylo prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 7. 2. 2020, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 334 000 Kč.12. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru v návaznosti na podání žádosti o poskytnutí meziúvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalované, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalované, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno za plného využití platných bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalované, který byl veden u právní předchůdkyně, z potvrzení o příjmech, které bylo založeno v systému právní předchůdkyně ve vztahu k dřívější žádosti žalobkyně, obdobně z historie splácení předchozích produktů u právní předchůdkyně a finanční situaci žalované.13. V daném případě byla soudu předložena zákaznická karta, jak provedena k důkazu na čl. 64, soudu byl v doplnění žaloby předložen podrobný a srozumitelný popis, jak banka postupovala při přezkumu úvěruschopnosti žalované, k tomu byly též formou tabulky přehledně vyneseny rozhodné údaje, k tomu dále přistupuje, že žalovaná měla u banky již dříve veden běžný účet, banka tak měla již v návaznosti na jeho vedení řadu údajů relevantních z pohledu posouzení úvěruschopnosti, nadto úvěr byl po relevantní dobu řádně splácen, to finálně přispívá k závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti.14. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.15. Byl prokázán nárok na částku 176 959,10 Kč, odpovídající neuhrazené jistině, poplatků ve výši 4 824 Kč, dále obchodní úrok za dobu do 23. 9. 2025 ve výši 7 926,90 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu do 23. 9. 2025 ve výši 8 963,80 Kč. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru (čl. 51) a výpisem z úvěrového účtu (čl. 58), ze kterých je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.16. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 11,6 % ročně, za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení, z neuhrazené částky jistiny, dále nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení, z neuhrazené částky jistiny a splatných poplatků, jak nárokováno žalobkyní.17. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaná se dostala do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalované přesáhlo 90 dnů. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 11,6 % ročně náleží v plné výši, neboť je nižší než platná sazba zákonného úroku z prodlení, která činí 12 %.18. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 11,6 %, což je úroková sazba, která zcela odpovídala úrokové míře obvyklé v době uzavření smlouvy, tedy úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 8,05 %.19. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.20. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.21. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 934 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu po 9 060 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a za účast na jednání dne 30. 4. 2026. Ke všem úkonům náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 450 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně, tj. o částku 7 989 Kč, na 46 029 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 46 029 Kč + 9 934 Kč = 55 963 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám práv