11 C 188/2020-31 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s tím, že žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatku za 3 upomínky á [částka] v celkové ve výši [částka]. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátil. Dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky [částka] a poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka] ve lhůtě do [datum]. V případě prodlení se žalovaný zavázal k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka], poplatku za každou upomínku ve výši [částka]. Dle čl. 2 smlouvy jsou její nedílnou součástí Všeobecné obchodní podmínky žalobce a Sazebník, podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil, souhlasí s nimi a zavazuje se je dodržovat; dle čl. 2 smlouvy o úvěru v případě prodlení žalovaného s plněním závazků dle smlouvy se zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, současně je žalovaný povinen v případě prodlení nahradit náklady za vyhotovení a zaslání každé výzvy. Žalovaný doposud úvěr splatný dne [datum] ani zčásti neuhradil, přestože byl k plnění opakovaně vyzýván upomínkami žalobce a poté předžalobní výzvou zástupkyně žalobce [příjmení] [příjmení]. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou měl vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] ve lhůtě do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z. 12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 13. Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka] na roční procentní úrok, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. 14. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 15. Žalobce požaduje po žalovaném placení smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka], a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. Funkcí smluvní pokuty je funkce preventivní, uhrazovací a sankční. Přiměřenost smluvní pokuty soud poměřoval okolnostmi, za kterých byla smlouva uzavřena (prostřednictvím komunikace na dálku), přičemž žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v malé výši. Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že pokud žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši [částka], není sjednaná výše smluvní pokuty podle názoru soudu nepřiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005), a proto žalobě v této části vyhověl. 16. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši [částka] soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobce vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 17. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.