6 C 253/2020-31 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok vznikl z titulu regresního nároku na náhradu vyplaceného pojistného plnění za škodu, kterou žalovaný způsobil na vozidle [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka], přičemž tuto škodu na základě uzavřené pojistné smlouvy uhradila žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení svým postojem vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s vlastníkem osobního automobilu [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka] [jméno] [příjmení] dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Dne [datum] žalovaný řídil toto vozidlo, přičemž není držitelem řidičského oprávnění a v [obec] na parkovišti ul. [ulice] narazil do zadní části zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný v důsledku toho způsobil dopravní nehodu, při které bylo poškozeno vozidlo, čímž vznikla škoda ve výši [částka]. Odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu byla prokázána z Detailu relace o dopravní nehodě [stát. instituce] [anonymizováno] [číslo jednací] a Příkazu [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. V souvislosti s výše uvedenou škodnou událostí ze dne [datum] žalobkyně vyplatila poškozené [jméno] [příjmení] částku ve výši [částka]. Žalobkyně uplatnila právo na úhradu vyplacené částky po žalovaném doporučeným dopisem ze dne [datum], kdy byl žalovaný vyzván, aby částku [částka] uhradil ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Opětovně žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou k úhradě ze dne [datum], aby dlužnou částku zaplatil ve stanovené lhůtě do [datum]. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva byla žalovanému zaslána doporučeně. <b>5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:</b> 6. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2895 odst. 1 obč. zák. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem. Dle ust. § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 cit. ust. se provozovatel nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném ke dni dopravní nehody (dále jen ZákPojOdp) je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle § 6 odst. 2 písm. b) ZákPojOdp má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci. 8. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném ke dni dopravní nehody má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit. Podle § 10 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném ke dni dopravní nehody se porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, e) řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo a f) předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e). 9. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky není postižní právo pojistitele právem na náhradu škody, nýbrž je zvláštním originárním právem pojistitele proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku tohoto nároku pojistitele stanoví pouze § 10 zákona o pojištění odpovědnosti a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, resp. újmy jako například ustanoveními § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) upravujícími povinnost nahradit škodu (újmu). 10. Podle § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný řídil vozidlo [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka], přičemž není držitelem řidičského oprávnění a v [obec] na parkovišti ul. [ulice] narazil do zadní části zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. [typ vozidla] [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný v důsledku toho způsobil dopravní nehodu, při které bylo poškozeno vozidlo, čímž vznikla škoda ve výši [částka]. Zaplacením této částky pak vzniklo žalobkyni podle § 10 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla postižní právo proti žalovanému - tedy právo na zaplacení uhrazené částky. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku dobrovolně, soud mu tuto povinnost uložil rozsudkem. 13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Pohledávka se stala splatnou na základě výzvy k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. dne [datum]. Řádným neplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v tomto směru. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu (výrok I.). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatk