3 C 168/2021-108 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do limitu [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalovaná částka se skládá z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Soud nejprve přezkoumal svou pravomoc jednat ve věci a zjistil, že tato je dána ve smyslu čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy právo české. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení svým postojem vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu [částka] a závazek žalovaného tento úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok [anonymizováno] ročně (čl. 1, 3.1 a 4.1 smlouvy). Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceník původního věřitele (čl. 1 smlouvy). 5. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl, že je svobodný, bydlí sám v domácnosti, je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho hlavní příjem činí [částka] měsíčně. Žalovaný měl navíc u původního věřitele veden běžný účet č. [bankovní účet]. 6. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], jak plyne z výpisu z úvěrového účtu, svůj dluh však řádně nesplácel. 7. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas splátky úvěru ve výši uvedené v ceníku původního věřitele, a to [částka] za každých 10 dní prodlení (čl. 7 smlouvy ve spojení s ceníkem původního věřitele). 8. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný (čl. 7 a 7.2 smlouvy). Poslední splátku žalovaný zaplatil [datum]. 9. Z dopisu původního věřitele ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je výzva k zaplacení dluhu vyplývajícího ze shora specifikované úvěrové smlouvy a upozornění, že v případě nezaplacení dojde k okamžitému zesplatnění dlužné částky. Dopisem ze dne [datum] oznámil původní věřitel, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění celé dlužné částky. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i z přílohy [číslo] k této smlouvě soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne [datum]. 11. Žalovaný byl písemně upomenut o úhradu dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 15. Podle § 1810 o. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. 16. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 17. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením bylo v době počátku prodlení nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 20. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel splnil svoji povinnost plynoucí z § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. a posoudil úvěruschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když zejména z běžného účtu žalovaného znal a měl ověřenou platební morálku žalovaného a výši jeho měsíčních příjmů i výdajů. 21. Na základě této úvěrové smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru ve výši 16,90 % ročně z aktuální dlužné částky (čl. 1 smlouvy), své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy (čl. 7 a 7.2 smlouvy) a zůstatek dluhu zesplatnil. V souladu s ustanovením úvěrových podmínek tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Jelikož žalovaný předmětnou pohledávku dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Za období do [datum] přiznal soud smluvní úroky v kapitalizované výši [částka], za následující období ve výši procentní. 22. Soud přiznal žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši [částka] za měsíce [anonymizována tři slova] [rok] ve smyslu čl. 7 3 smlouvy a ceníku původního věřitele ([částka] za každých [anonymizováno] dní prodlení). 23. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel, přiznal soud žalobkyni současn