15 C 25/2022-34 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podaným návrhem dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost plnit na její výživu částku ve výši 3 800 Kč měsíčně s účinností od června 2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 9. 2009, č. j. P 53/2008-96, byla svěřena do péče matky a jejímu otci, žalovanému, byla uložena povinnost hradit jí výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je nyní studentkou 4. ročníku [anonymizováno 6 slov] [obec]. Zvýšené výdaje má žalobkyně na začátku školního roku spojené s nákupem školních pomůcek, nákupem učebnic. Náklady na obědy činí 650 Kč měsíčně, paušál za telefon 550 Kč měsíčně, výdaje za oblečení podle potřeby cca 1 000 - 2 000 Kč měsíčně, výživné ve výši 2 000 Kč je zcela nedostatečné a neodpovídá aktuální situaci. Dále uvedla, že velkou část jejích výdajů hradila její matka, která je nyní v invalidním důchodu 1. stupně a má zdravotní omezení a z toho důvodu podstatně snížený příjem. Bydlí společně s matkou v městském bytě. Matka platí nájem [částka] měsíčně, [částka] zálohu na elektřinu, [částka] plyn a [částka] pojištění domácnosti. Žalovaný je v současné době ve výkonu trestu v [obec] a je zde zaměstnán, nad rámec stanoveného výživného nepřispívá, dárky na Vánoce a narozeniny žalobkyně od žalovaného dostává. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se s žalobkyní mimosoudně dohodli na hrazení výživného nad rámec úpravy s účinností od ledna [rok] o [částka] měsíčně, které žalovaný bude vyplácet žalobkyni jako kapesné. 3. Žalobkyně se k jednání konanému dne 9. 12. 2022 bez omluvy nedostavila, ačkoli byla k němu řádně předvolána na adresu trvalého pobytu i na doručovací adresu uvedenou v žalobě, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se však svou neúčastí současně zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o procesní povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit a předložit k nim relevantní důkazy, přičemž tato poučení zákon váže výlučně na přítomnost stran u jednání. Nadto byla žalobkyně vyzvána k označení a doložení důkazů ke svým tvrzením výzvou doručenou jí společně s předvoláním k soudnímu jednání. [Anonymizovaný odstavec.] 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 163 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je možno na návrh změnit rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek. 6. Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 o. z.). 7. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 odst. 2 o. z.). 8. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 9. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení. [role v řízení] [anonymizováno 30 slov] [rok] [anonymizováno 7 slov] [částka] [anonymizováno 8 slov], a tedy ve smyslu § 911 o. z., nebyla schopna se sama živit, což je jeden ze základních předpokladů pro přiznání nároku na výživné zletilého dítěte. Žalobkyně tvrdila zvýšené náklady pojící se se studiem a bydlením, ani k těmto tvrzením však neoznačila ani nepředložila vůbec žádné důkazy, neprokázala tak, že by v předmětném období došlo k jakékoli podstatné změně poměrů na její straně oproti předchozímu období dle § 923 o. z. Žalobkyně označila pouze důkaz potvrzením o příjmech žalovaného. 10. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byly splněny podmínky pro zvýšení výživného tak, jak bylo požadováno žalobou. O neunesení břemena důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její neomluvenou absenci u jednání. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, neboť mu žádné nevznikly, proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.