711 C 28/2021-75 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 140 361 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 109 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 964 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil a úvěr se stal okamžitě splatným k [datum] Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: smluvních pokut dle bodu [číslo] v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů - žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo]), dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (náhrada nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů - žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo]), sjednaného smluvního úroku ve výši 49,91 % ročně, úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 37 008,94 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou - tedy ode dne [datum] až do podání žaloby). 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně částečně vzala zpět žalobu co do částky 5 134 Kč, úroku z prodlení části smluvní pokuty a části smluvního úroku s „ ohledem na stávající judikaturu“. Proto soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení ohledně této části nároku usnesením ze dne 28.4.2022 č.j. 711 C 28/2021-65 pravomocně k 26.5.2022 zastavil. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je pravdou, že s žalobkyní uzavřel danou smlouvu o úvěru na částku 109 000 Kč, tuto nejprve řádně splácel, následně se však dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn. Žalovaný uhradil více jak 97 000 Kč, žalobkyně však požaduje částku značně převyšující samotnou jistinu, takováto kumulace smluvních pokut k úroku z prodlení a smluvnímu úroku je v rozporu s dobrými mravy a principem uzavírání spotřebitelských smluv. Žalobkyně jednu sankci rozdělila do několika dílčích, ve výsledku se však jedná o jednu smluvní pokutu, která je nepřiměřená, tudíž neplatně sjednaná. Soud by se dále měl zabývat platností úvěrové smlouvy jako takové. Žalovaný také rozporuje výši sjednaného smluvního úroku, který je sjednaný mimo rámec dobrých mravů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 109 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 964 Kč, a to včetně sjednaného úroku ve výši 63,07% ročně. 5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, provedla žalobkyně výpis žalovaného v registru [příjmení] a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle posledně uvedeného výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalované 444 bodů odpovídající kategorii III. ([číslo]), znamenající vyšší body do interní Score Card a„ menší riziko“. Podle registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], což v zásadě odpovídá předloženým dokladům od zaměstnavatele. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu, výplatní listy a výpis z účtu. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou [částka] s poznámkou„ životní minimum“, údaj o počtu dětí a výdajích na děti byla uvedena částka 0 Kč. Na spoření byla ve formuláři uvedena také nula, ostatní výdaje (jako doprava, kurzy a záliby) také nula, ačkoli jen nutná doprava do zaměstnání z místa tvrzeného (i evidovaného) bydliště žalovaného v [obec] do místa výkonu práce dle pracovní smlouvy, tj. do [obec], tento údaj zjevně vylučuje. Výdaje na bydlení byly ve formuláři uvedeny částkou [částka], forma bydlení„ jiné“, což evidentně rovněž neodpovídá obvyklým výdajům samostatně bydlící osoby, navíc v [anonymizována dvě slova]. Výdaje žalovaného nebyly ničím doloženy. Jiné výdaje uvedeny nebyly. 6. Mezi účastníky bylo nesporné a bylo prokázáno i dokladem o vyplacení úvěru, že žalovanému byl dne [datum] vyplacen úvěr ve výši 109 000 Kč. Kartou klienta s přehledem splátek žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 81 532 Kč. Předžalobní výzvou z [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné nové jistiny úvěru ve výši 101 955,33 Kč se smluvní pokutou a příslušenstvím do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení, dle poštovního podacího archu byla tato výzva odeslána [datum]. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle §1810 a násl. o. z. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle §420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o úvěru je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 9. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. ná