11 C 151/2024-372 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o dodávce tepelné energie, ve které se žalovaná zavázala dodávat žalobci tepelnou energii za sjednaných podmínek, žalobce platil sjednané zálohy, které měly být žalovanou zúčtovány nejpozději do , Anonymizováno, . následujícího roku. Zúčtování dodávky tepelné energie za rok , Anonymizováno, provedla žalovaná daňovým dokladem č. , hodnota, ze dne , datum, splatným dne , datum, , kdy žalobci vznikl přeplatek na uhrazených zálohách ve výši , částka, . Žalovaná však žalobci uhradila dne , datum, pouze částku , částka, a částku , částka, , jejíž úhrady se žalobce domáhá touto žalobou, žalobci doposud neuhradila. Tato pohledávka nezanikla započtením, jak tvrdí žalovaná, na údajnou pohledávku žalované na vrácení jistoty ve výši , částka, uhrazené dle smlouvy o nájmu č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, se žalobcem, neboť žalované nevznikl nárok na vrácení jistoty, jelikož řádně nesplnila povinnosti stanovené v čl. II.5. smlouvy o nájmu, konkrétně řádně neprováděla potřebnou údržbu a servis kogeneračních jednotek a nevedla řádně o provedeném servisu a údržbě sjednanou dokumentaci, resp. tuto žalobci nepředala. , právnická osoba2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nerozporuje, že žalobci vznikl nárok na vrácení přeplatku z vyúčtování dodávek tepla žalovanou pro žalobce za období roku , Anonymizováno, ve výši , částka, , kdy žalovaná žalobci dne , datum, uhradila částku , částka, , nicméně žalovaná tvrdí a v řízení prokazuje, že závazek vrátit žalobci přeplatek ve zbývající výši , částka, zanikl před podáním žaloby započtením na pohledávku žalované za žalobcem z titulu povinnosti žalobce vrátit žalované jistotu ve výši , částka, dle čl. V.10. smlouvy o nájmu uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem dne , datum, . Žalovaná má za to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že ke dni , datum, , kdy uskutečnila žalovaná právní jednání směřující k započtení, tato pohledávka žalované za žalobcem existovala. Jistota ve výši , částka, měla dle čl. V.10. smlouvy o nájmu zajišťovat povinnost žalované provádět předepsanou údržbu a servis kogeneračních jednotek, nic jiného nebylo sjednáno, a že to bylo skutečným smyslem složení jistoty pak vyplynulo i z provedeného dokazování. , datum3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli dne , datum, smlouvu o dodávce tepelné energie, na základě níž (a dodatku č. , hodnota, ) se žalovaná jako dodavatel zavázala dodávat žalobci jako odběrateli tepelnou energii do odběrných míst uvedených v příloze č. , hodnota, smlouvy za dohodnutou cenu, která měla být hrazena zálohovými platbami zaúčtovanými v konečném vyúčtování nejpozději do , Anonymizováno, . následujícího roku. Fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, splatnou dne , datum, žalovaná vyúčtovala žalobci dodávku tepelné energie za rok , Anonymizováno, ve výši přeplatku , částka, . Výpisem z účtu žalobce č. , hodnota, -, Anonymizováno, je prokázáno, že žalovaná žalobci uhradila na tento přeplatek dne , datum, částku , částka, .4. Mezi stranami rovněž nebylo sporné, že dne , datum, uzavřeli smlouvu o nájmu, jejímž předmětem byly nebytové prostory – části kotelen za účelem umístění stávajících kogeneračních jednotek žalované jako nájemce pro výrobu tepla, TUV a elektrické energie, na dobu určitou do , datum, . , právnická osoba5. Kupní smlouvou ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, žalovaná jako prodávající prodala žalobci jako kupujícímu s účinností k , datum, kogenerační jednotky specifikované v čl. I.2. této smlouvy včetně veškerého souvisejícího zařízení za dohodnutou kupní cenu ve výši , částka, + DPH, tj. , částka, . V čl. II.2. této smlouvy strany shodně prohlásily, že se stavem kogeneračních jednotek včetně veškerého souvisejícího zařízení a s jejich údržbou a dosavadním servisem jsou plně seznámeny s tím, že se jedná o věci použité, i se skutečností, že jejich stav odpovídá stáří a běžnému opotřebení kogeneračních jednotek a veškerého souvisejícího zařízení , kdy obě smluvní strany zároveň shodně prohlásily, že jejich dosavadní údržba a servis byly prováděny řádně a v souladu se servisní osou dle požadavků dodavatele těchto zařízení. V tomtéž článku kupní smlouvy byla specifikována související provozní dokumentace k těmto kogeneračním jednotkám, kterou předá prodávající kupujícímu s předáním kogeneračních jednotek. Z předávacího protokolu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná předala žalobci předmět převodu dle shora uvedené kupní smlouvy ve stavu odpovídajícímu stavu v okamžiku uzavření shora uvedené kupní smlouvy spolu s veškerou dokumentací dle kupní smlouvy; za žalobce jako přebírajícího protokol podepsal na základě plné moci ze dne , datum, , jméno FO, . , jméno FO, , jednatel společnosti , právnická osoba, , která následně začala provozovat soustavu centrálního zásobování teplem v , adresa, .Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec9. Žalobci byla z koncentrace řízení, která nastala u jednání dne , datum, , poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení, která nově uvedla při tomto jednání, že žalovaná neprováděla řádně servis kogeneračních jednotek, konkrétně že údržba byla prováděna dle servisní osy ale ne v předepsaných termínech, do , datum, . , jméno FO10. Soud provedl v řízení důkaz výslechem svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , bývalého starosty města , adresa, , který za žalobce podepsal smlouvu o nájmu z , datum, , , jméno FO, . , jméno FO, , který byl v době uzavírání smlouvy o nájmu jednatelem , adresa, a který obsah smlouvy (kromě dále např. právního oddělení) dojednával, , jméno FO, . , jméno FO, , který na základě plné moci od žalobce přebíral kogenerační jednotky od žalované v prosinci , Anonymizováno, a nyní tyto jako jednatel společnosti , právnická osoba, tyto provozuje, , jméno FO, . , právnická osoba, , vedoucího servisní oblasti , právnická osoba, ., a , jméno FO, . , adresa, , ředitele servisu , právnická osoba, ., a to k okolnostem uzavření smlouvy o nájmu, kupní smlouvy, předání kogeneračních jednotek a jejich údržby po dobu provozu žalovanou. Všichni uvedení svědci byli zcela věrohodní, vypovídali nezaujatě, a soud nemá důvod pochybovat o jejich výpovědích.Anonymizovaný odstavec12. S ohledem na skutečnost, že spornou skutečností byla mezi účastníky otázka výkladu projevu jejich vůle v čl. IV.10. smlouvy o nájmu, kdy žalobce tvrdil, že jistota zajišťuje i splnění povinnosti žalované vést o provedené údržbě a servisu řádné a podrobné písemné záznamy a předat je žalobci při převodu vlastnictví, a žalovaná tvrdila, že nikoliv, soud zjišťoval skutečnou vůli stran při uzavření smlouvy (§ 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku).13. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25. 5. 2022 sp. zn. 23 Cdo 764/2022 shrnul, že vysvětlil např. v rozsudcích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 508/2019, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle, typický pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. V již citovaném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že základním hlediskem pro výklad právního jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je u vícestranných jednání společný úmysl jednajících stran. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudcích ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 21