3 C 302/2022-78 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 14 116 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok vznikl z titulu regresního nároku na náhradu vyplaceného pojistného plnění za škodu, kterou žalovaný způsobil ublížením na zdraví, přičemž tuto škodu z titulu veřejného zdravotního pojištění uhradila žalobkyně. Žalovaný dne [datum] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizováno 8 slov] [obec] způsobil zranění [jméno] [jméno] a to tím způsobem, že ho opakovaně udeřil [anonymizováno 5 slov] do hlavy, čímž mu způsobil zlomeniny spodiny lebeční. Zranění poškozeného si následně vyžádalo lékařské ošetření v [nemocnice]. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony, a to náklady na ambulantní péči ve výši 3 558,76 Kč, náklady na ústavní péči ve výši 10 392,97 Kč a náklady na léčiva ve výši 164,50 Kč. Celková výše nákladů léčení poškozených po zaokrouhlení činila 14 116 Kč. 2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Polska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Podle článku 7 odst. 2 Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis) mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti být žalovány u soudu místa, kde došlo ke škodné události. Ke škodně události došlo v České republice, proto je pravomoc zdejšího soudu dána. Rozhodným právem je dle ust. čl. 19 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) právo české, neboť žalobkyně plnila na základě předpisů o veřejném zdravotním pojištění, tedy podle českého práva vzhledem k tomu, že ke zranění došlo v České republice. 3. Vzhledem k tomu, že aktuální místo pobytu žalovaného není známo a žalovanému se nepodařilo doručit na adresu trvalého pobytu v cizině, byl mu pro řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník žalovaného při jednání soudu navrhl, aby soud rozhodl dle listinných důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] žalovaný fyzicky napadl poškozeného, kterého opakovaně udeřil [anonymizováno 5 slov] do hlavy, čímž mu způsobil zlomeninu spodiny lebeční, zranění vlasaté části hlavy a zranění rtu a ústní dutiny. Odpovědnost žalovaného za shora uvedené poškození zdraví vyplývá z pravomocného rozsudku soudu Polské republiky - Obvodního soudu v Limanowé, vydaného dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka]. 5. Léčení výše uvedeného zranění poškozeného si vyžádalo vynaložení nákladů ze všeobecného zdravotního pojištění ve výši 14 116 Kč, a to náklady na ambulantní péči ve výši 3 558,76 Kč, náklady na ústavní péči ve výši 10 392,97 Kč a náklady na léčiva ve výši 164,50 Kč, jak vyplývá z Vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení a z Rozpisu plateb k náhradě za léčení. 6. Žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužnou částku 14 116 Kč nahradil. Dodejkou poštovní zásilky bylo prokázáno, že výzva byla odeslána na adresu žalovaného v Polsku dne [datum]. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. 8. Podle § 55 odst. 1. zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci; náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný fyzicky napadl poškozeného, kterému způsobil zranění, jejichž léčení si vyžádalo vynaložení nákladů ze všeobecného zdravotního pojištění ve výši 14 116 Kč. Zaplacením této částky pak vzniklo žalobkyni podle § 55 odst. 1. zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění postižní právo proti žalovanému - tedy právo na zaplacení uhrazené částky. 10. Podle § 1958 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 12. Vzhledem k tomu, že splatnost předmětné pohledávky nevyplývá z právního předpisu ani nebyla mezi účastníky dohodnuta, stává se pohledávka splatnou na základě výzvy k zaplacení (§1958 odst. 2 o. z.), která je adresným právním úkonem. Adresný právní úkon se stává účinným v okamžiku, kdy se dostane do dispoziční sféry adresáta, tak aby měl adresát možnost se s obsahem úkonu seznámit. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu; dle dodejky žalobkyně výzvu odeslala dne [datum]. Ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena patnáctý pracovní den po odeslání, tedy dne [datum], lhůta 15 dnů stanovená žalobkyní pro zaplacení pohledávky tedy uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku s úrokem z prodlení od [datum] ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené (výrok I.), požadované příslušenství za dobu předchozí soud zamítl jako nedůvodné (výrok II.). 14. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.