Okresní soud v Benešově 11 C 195/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“), a žalovanou byla uzavřena smlouva k službě , Anonymizováno, účet, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované zřídila službu , Anonymizováno, nákupní účet, přičemž žalovaná díky tomu mohla čerpat odložené platby až do výše nejprve , částka, , později navýšené až na , částka, a to opakovaně. Žalovaná si zřídila také službu , Anonymizováno, karta, kterou mohla platit za zboží kupní cenu prostřednictvím , Anonymizováno, účtu. Dále žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní smlouvu o splátkovém limitu, na základě které mohla čerpat odložené platby až do výše , částka, . Právní předchůdkyně poskytla žalované úvěry v celkové částce , částka, (částku , částka, prostřednictvím , Anonymizováno, karty, , částka, prostřednictvím Twisto účtu a , částka, prostřednictvím splátkového limitu), na které žalovaná uhradila částku ve výši , částka, . Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně tak požaduje uhrazení načerpané a nesplacené částky ve výši , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila, přestože byla soudem řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek se společností , právnická osoba, ., na základě které mohou zákazníci čerpat službu , Anonymizováno, právní předchůdkyně ve vybraných obchodech. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, a následně dne , datum, smlouvy k službě , Anonymizováno, , na základě kterých se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše nejprve , částka, , později , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet v souladu s VOP. Smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici fotokopii OP žalované a vyžádala si také zachycení podoby žalované. Žalovaná si sjednala také službu , Anonymizováno, Karta (ze smlouvy k službě , Anonymizováno, ze dne , datum, ze smlouvy k službě , Anonymizováno, ze dne , datum, , z registračního procesu, z VOP, z Ceníku, z podmínek , Anonymizováno, účtu, z obchodních podmínek , Anonymizováno, karty, z fotokopie OP, ze zachycené podoby žalované – selfie). Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, a následně dne , datum, smlouvy o splátkovém limitu, na základě kterých se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše , částka, , později do výše , částka, (ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne , datum, včetně přílohy a ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne , datum, včetně přílohy, z VOP). Žalovaná celkem na smlouvy čerpala částku , částka, , kterou jí žalobkyně dle podmínek smluv měsíčně účtovala s poplatky dle Ceníku (z vyúčtování). Právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a potvrzení o úplatě). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou (z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).4. Ohledně úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, její příjem činí , částka, měsíčně a výdaje , částka, měsíčně (z žádosti o úvěr). Další důkazy soudu předloženy nebyly. Stejně tak nebyly soudu předloženy listiny, které by ověřovaly tvrzení uvedená žalovanou.5. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jsou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatné, neboť způsob, jakým žalobkyně popsala zkoumání úvěruschopnosti je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit, jelikož žalobkyně nijak neověřila údaje poskytnuté žalovanou a při zkoumání nebyly zkoumány celkové majetkové poměry žalované.9. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , spisová značka, , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.10. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatné z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku , částka, , přičemž z obsahu žaloby se podává, že žalovaná na tuto částku uhradila , částka, . Soud proto rozhodl o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni ve výši , částka, s úrokem z prodlení ode dne , datum, , jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou řádně vyzvala k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. a uvedeného data již byla částka splatná, čímž žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši , částka, . Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k odměně a náhradě hotových výdajů náleží náhrada ve výši 21 % za DPH, tj. částka , částka, . Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní. Náklady řízení je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.