10 C 197/2020-431 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17.6.2020 původně domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu tzv. náhradního pozemku ve vlastnictví státu parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec]. Žalobce uvedl, že je ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) právním nástupcem původních oprávněných osob, mimo jiné Ing. [jméno] [celé jméno žalobce]. Právní předchůdce žalobce uplatnil svůj restituční nárok na navrácení nemovitého majetku, a tato žádost podaná v roce 1991 byla zaevidována v roce 1993 O tomto nároku bylo z části rozhodnuto tak, že na základě rozhodnutí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku nebyly žalobci, případně jeho právnímu předchůdci, vydány pozemky uvedené v jednotlivých rozhodnutích. V roce 2017 a 2018 ještě nebylo o celém nároku v plném rozsahu rozhodnuto. Žalovaná pak podle žalobce eviduje nesprávnou výši jeho restitučního nároku ve výši 250.770,15 Kč, přestože hodnota nevydaných pozemků s ohledem na jejich z části stavební charakter ke dni přechodu na státu činila 38, 386.960 Kč, a ¼ z této částky představuje nárok žalobce ve výši 9, 596.740 Kč. Žalovaná i přes výzvy žalobce odmítla tento nárok přecenit, přestože disponuje značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, a měla k dispozici potřebné doklady. Žalobce tak byl nucen sám vyhledat historické podklady ke správnému ocenění svého restitučního nároku, vyhledat vhodné náhradní pozemky ve správě žalované, a musel podat předmětnou žalobu, aby se domohl svého nároku. O vydání tzv. náhradních pozemků usilovali i právní předchůdci žalobce, kteří se účastnili tří veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků, a stejně tak nebyl úspěšný žalobce, který se zúčastnil jedné veřejné nabídky. Závěr žalované, že žalobci nelze vydat tzv. náhradní pozemky jinak než v rámci veřejné nabídky, byl překonán soudní judikaturou. Žalovaná navíc upřednostňuje úplatné převody před bezúplatným uspokojováním nároků restituentů a nabízí ve veřejných nabídkách pozemky podřadné kvality, které neodpovídají kvalitě odňatých pozemků. Žalobce proto v postupu žalované spatřoval liknavý a svévolný postup. Žalovaná rovněž nerespektovala vydané předběžné opatření týkající se pozemku požadovaného žalobcem jako náhradní pozemek v řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ, a pokusila se takto zajištěný pozemek převést na třetí osobu. Žalovaná dále postupovala vůči žalobci svévolně, když pozemek PK [číslo] v k.ú. [část obce], o který žalobce požádal v roce 1992, následně převedla na třetí osobu, jež jej zastavěla, a žalovaná pak z tohoto důvodu v roce 2016 rozhodla, že daný pozemek není možné žalobci vydat. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a nálezy Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 495/02, sp.zn. I. ÚS 1895/14 a II. ÚS 4139/16, s tím, že podaná žaloba je jediným prostředkem proti libovůli žalované. Žalobce rovněž uvedl, že o jeho nároku již bylo soudy mnohokrát rozhodnuto a jeho nárok již byl několikrát posuzován Nejvyšším soudem, přičemž žalovaná nebyla ve sporech úspěšná. Pokud jde o náhradní pozemky, nebrání žádná překážka jejich vydání. 2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že žalobce je oprávněnou osobou, a uvedla, že jeho restituční nárok činil původně 250.770,15 Kč. Na tento nárok bylo žalovanému již plněno převodem pozemků v celkové výši 3, 444.243 Kč, a proto je jeho nárok již přečerpán. Žalovaná uvedla, že nepostupovala vůči žalobci svévolně a liknavě, a proto mu nesvědčí právo domáhat se vydání náhradních pozemků jinak než dle zákona, přičemž podání žaloby je pouze výjimečným institutem. Podle žalované je třeba při uspokojování nároku žalobce je třeba zohlednit pouze dobu od vzniku práva na vydání náhradního pozemku. Podle žalované pouhá délka trvání restitučního řízení a skutečnost, že si žalobce nevybral žádný z nabízených pozemků ve veřejné nabídce, není důvodem pro podání této žaloby. Podle žalované žalobce, ani jeho právní předchůdce nebyli dostatečně aktivní ve snaze získat náhradní pozemky z veřejných nabídek s tím, že otec žalobce získal v jedné veřejné nabídce osm pozemků v k.ú. Hlavňov, a žalobce se zúčastnil pouze jedné veřejné nabídky. O nevydání významné části odňatých pozemků bylo rozhodnuto až v roce 2016, přesto žalobce již v té době podával první žaloby na žalovanou. Žalovaná dále uvedla že žalobce požádal o přecenění jeho nároku až v předžalobní upomínce ze dne 6.8.2015, přičemž nesprávně tvrdil, že odňaté pozemky byly stavebními pozemky, a on, ani jeho otec, nepodali proti žalované žalobu o určení výše svých restitučních nároků. Pokud jde o nabídku pozemků ve veřejné nabídce, tato nabídka byla adekvátní a žalovaná neupřednostňovala třetí osoby v převodu náhradních pozemků před žalobcem. Žalobce se nad to dlouhou dobu nesprávně domníval, že náhradní pozemky musí být v lokalitě, ke které se váží zájmy jeho rodiny a srovnatelné velikosti a kvality jako odňaté pozemky. Žalovaná dále poukázala na spory vedené sestřenicí žalobce a rozhodnutí jednotlivých soudů. Žalovaná považovala náhradní pozemky vybrané žalobcem za nevydatelné. 3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 3.2.2021 řízení částečně zastaveno ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], a toto rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci. 4. Žalobce pak podáním ze dne 8.2.2021 navrhl změnu žaloby tak, že se nadále domáhal nahrazení projevu vůle žalované ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [obec] pod [příjmení], [územní celek], parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 22.3.2021, č.j. 10 C 197/2020-316, změnu žaloby připustil. Usnesení nabylo právní moci 29.3.2021. 5. Při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 26.5.2021 vzal žalobce žalobu zpět o vydání náhradního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]. Protože žalovaná s tímto zpětvzetím vyslovila souhlas, soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 3.6.2021, č.j. 10 C 197/2020-400. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.6.2021. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a že žalobci proto svědčí restituční nárok. Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 26.5.1999, č.j. 1172/99 ze dne 26.5.1999, ve znění oznámení o opravě písařské chyby [číslo jednací] ze dne 25.6.1999, [číslo jednací] ze dne 24.11.1999, [číslo jednací] ze dne 13.10.2000, [číslo jednací] ze dne 23.3.2001 a [číslo jednací] ze dne 28.5.2002, rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne 28.11.2003, [číslo jednací] ze dne 1.4.2004, [číslo jednací] ze dne 26.8.2008, [číslo jednací] ze dne 13.8.2010, [číslo jednací] ze dne 24.7.2012 a [číslo jednací] ze dne 26.7.2012, dále rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hl.m. [část Prahy] ze dne 25.9.2013, [číslo jednací] ze dne 29.10.2013, [číslo jednací] ze dne 13.4.2016, [číslo jednací] ze dne 13.4.2016, [číslo jednací] ze dne 18.4.2016, [číslo jednací] ze dne 19.4.2016 a [číslo jednací] ze dne 27.4.2016, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci nevydané, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] má hodnotu 26 252,70 Kč, pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], má hodnotu 4 713,30 Kč, pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] pod [příjmení], [územní celek], má hodnotu 9 446,20 Kč a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], má hodnotu 24 355,20 Kč. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že k dni vyhlášení rozsudku byly uspokojeny restituční nároky žalobce v celkové hodnotě 3 904 274 Kč, přičemž řízení, o dalších nárocích žalobce na vydání náhradních pozemků, nebyla dosud pravomocně skončena. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 7. Z provedených důkazů soud zjistil, že stát odňal právním předchůdcům žalobce včetně [jméno] [celé jméno žalobce] níže uvedené pozemky v k.ú. [část obce], jak je zřejmé z výměru Ústředního národního výboru ze dne 6.5.1952 a z výměru Ústředního národního výboru města Prahy ze dne 30.4.1954. Předmětné pozemky byly označeny jako role. Následně byly tyto výměry doplněny ještě opravným rozhodnutím ÚNV hl. m. Prahy, zemědělský referát, ze dne 5. 11. 1954, který se týkal pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Za tyto pozemky nebyla poskytnuta žádná