118 C 19/2020-79 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala úhrady částky uvedené ve výroku rozhodnutí s tím, že žalované poskytla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12.11.2019 podnikatelský úvěr ve výši 2 280 000 Kč na dobu 240 měsíců, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však na poskytnutý úvěr neuhradila ani jedinou splátku, a to ani na základě upomínek, proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnitnila. Žalobkyně z uvedeného důvodu požadovala po žalované uhradit nesplacenou jistinu úvěru ve výši 2 280 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 2 270 722,96 Kč od 2. 5. 2020 do zaplacení; dlužná úrok z úvěru splatný do doby zesplatnění úvěru, tj, ve splátkách spatných v prosinci 2019 až březnu 2020 ve výši 91 558,96 Kč; úrok z prodlení s úhradou jednotlivých splátek do doby zesplatnění úvěru kapitalizovaný ke dni 27. 3. 2020 ve výši 1 388,24 Kč; smluvní pokutu ve výši 15 123 Kč za prodlení s úhradou splatných splátek úvěru; smluvní pokutu ve výši 228 000 Kč za předčasné zesplatnění úvěru; poplatky za zaslané upomínky ve výši 1 300 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že jí byl úvěr poskytnut, a že na dlužnou částku ničeho neuhradila. Uvedla, že přecenila své možnosti, a když chtěla věc řešit přeúvěrováním hypotéčním úvěrem, byla její nemovitost zajištěna exekutorem a předjednaný úvěr proto nemohla použít, neboť nemovitost po zajištěním exekutorem nemohla sloužit jako zajištění pro úvěrující banku. Věc se snaží řešit, ale zatím není schopna žalobkyni nic reálně nabídnout. 3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2019 včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, dokladu o čerpání úvěru a částečného výpisu z účtu žalobkyně za období od 16. 11. do 18. 11. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 12.11.2019 s žalovanou, jako podnikatelkou, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 280 000 Kč, a to částka 2 060 118 Kč přímo na účet žalované a zbylá částka na úhradou sjednaných poplatků za poskytnuté úvěru. [ulice] úrok z úvěru byl stanoven ve výši 11,9% ročně. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem splácet v měsíčních anuitních splátkách po 25 209 Kč do každého 20-tého dne v měsíce, počínaje měsícem prosinec 2019. Účastníci rovněž sjednali pro případ prodlení úvěrované s úhradou jednotlivých splátek a pro případ předčasného zesplatnění úvěru smluvní pokuty (viz. Čl. III. bod 5 smlouvy o úvěru). Úhrada úvěru byla zajištěna zastavením právem na nemovitosti (viz. Zástavní smlouva [číslo] ze dne 12. 11. 2019 a výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]). 5. Z platební bilance ve spojení s prohlášením žalované má soud za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. 6. Z první upomínky a výzvy k úhradě dluhu ze dne 6. 1. 2020 ve spojení s druhou upomínkou a výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 1. 2020 včetně kopie obálky s touto upomínkou má soud z a prokázané, že žalobkyně opakovaně upomínala o úhradu dlužných splátek a zároveň jí vyúčtovala poplatky za odeslání výzvy v souladu se sazebníkem tvořícím přílohu úvěrové smlouvy. Následně dne 21.1.2020 žalobkyně zaslala žalované vyúčtování smluvní pokuty (viz. vyúčtovaní včetně obálky) a dne 27.3.2020 jí odeslala oznámení o zesplatnění úvěru včetně rekapitulace příslušenství k pohledávce (viz. Výzva úvěrovanému a zesplatnění úvěru včetně obálky), přičemž žalovaná si žádnou z upomínek v úložní době nevyzvedla a žalobkyni byly poštou zásilky vráceny. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020 včetně podacího lístku ze dne 29. 6. 2020 na má soud za prokázané, že žalobkyně ještě před podáním žaloby učinila pokus o mimosoudní odstranění sporu. 8. V posuzované věci se jedná o spor z podnikatelského úvěru, tedy z právního vztahu upraveného v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „ o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Ohledně úroku z prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu oprávněná. Žalovaná čerpala na základě platné úvěrové smlouvy jako podnikatel úvěr, který nesplácela, a proto žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou přistoupila k jejímu zesplatnění a žalovaná se stala povinnou uhradit celý poskytnutý úvěr, tj. částku 2 280 000 Kč Vedle úhrady jistiny je pak žalovaná rovněž povinna uhradit částku 91 558,96 Kč představují neuhrazené obchodní úroky za dobu od poskytnuté věru do 20.3.2020, částku 15 123 představující smluvní pokutu za prodlení s úhradu jednotlivých splátek úvěru za prosinec 2019 až únor 2020 včetně a smluvní pokutu 228 000 Kč za předčasné zesplatnění úvěru. Soud rovněž přiznal žalobkyní jí požadovaný úrok z prodlení s úhradou jistiny ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z., a to ode dne požadovaného žalobkyní, když den 2.5.2020, je dnem pozdějším, než den, k němuž se stal splatný celý úvěr v důsledku jeho zesplatnění žalobkyní. Žalovaná byla uznána povinnou uhradit i částku 1 388,24 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení ze splatností jednotlivých anuitních splátek do 27.3.2020, tj. do zesplatnění úvěru. Žalovaná je rovněž povinna uhradit částku 1 300 Kč na poplatcích za zaslání upomínek ze dne 6.1.2020 a 23.1.2020. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Z uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru již ke dni 23.12.2019 nelze na daný případ aplikovat omezení výše úroků a smluvních pokut u úvěrů poskytovaných živnostníkům ve smyslu ustanovení § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť k prodlení žalované došlo ještě přede dnem účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., tj. přede dnem 24.4.2020 (srovnej přechodné ustanovení k zákonu č. 186/2020 Sb.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 217 270 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 126 157 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 524 423 Kč sestávající z částky 18 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 28.1.2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného vlakem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 120 Kč a náhrady za ztrátu času na cestě 300 Kč, tj. v rozsahu 3 půlhodin po 100 Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 75 300 Kč ve výši 15 813 Kč. 14. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za právní zastoupení uplatněné za podání ze dne 3.9.2021, jímž žalobkyně odstraňovala vady žaloby spočívající v absenci části žalobních tvrzení a dále za podání ze dne 26.11.2020, jímž soudu sdělovala, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Obě tato podání soud považuje za právní pomoc, jež nebyla vynaložena účelně, resp. v případě druhého podání nejde o podání ve věci samé ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a.t., ale pouze o sdělení procesního stanoviska účastníka.