12 C 162/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení předmětné částky jako úhrady regresního nároku pojišťovny v souvislosti napadením [jméno] [příjmení], [datum narození], žalovaným na Ubytovně [anonymizováno] dne 26. 9. 2020. V důsledků tohoto napadení utrpěl poškozený [jméno] [příjmení] pohmožděniny a tržnou ránu na levé straně temene, která si vyžádala lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem trestního řízení Okresního soudu v Berouně, kde byl vydán dne 21.12.2020 rozsudek sp. zn. 2 T 134/2020, který nabyl právní moci dne 21.12.2020. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce VZP [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], uhradila žalující strana náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové výši 3 614,00 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný dne 26. 9. 2020 na Ubytovně [anonymizováno] napadl [jméno] [příjmení], [datum narození]. V důsledků tohoto napadení utrpěl poškozený [jméno] [příjmení] pohmožděniny a tržnou ránu na levé straně temene, která si vyžádala lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem trestního řízení Okresního soudu v Berouně, kde byl vydán dne 21.12.2020 rozsudek sp. zn. 2 T 134/2020, který nabyl právní moci dne 21.12.2020. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce VZP [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], uhradila žalující VZP ČR náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové výši 3 614,00 Kč (prokazuje Poučení poškozené právnické osoby v trestním řízení ze dne 19.11.2020, rozsudek spis.zn. 2 T 134/2020 ze dne 21.12.2020, Obžaloba 0 ZT 177/2020-42 ze dne 30.11.2020, rozpis plateb ze dne 3.12.2020, vyúčtování zdravotní péče ze dne 3.12.2020, výzva k zaplacení ze dne 3.2.2021, včetně doručenky). 5. Poněvadž bylo zjištěno, že žalovaný způsobil škodu, má žalobkyně jako pojišťovna v souladu s ust. § 55 zák. č. 48/1997 Sb. nárok na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby poskytnuté ze zdravotního pojištění, spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok ad. I.). 6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty. Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalobci přísluší náhrada za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k vyhl. 254/2015 Sb. (dále také jen„ vyhláška“), s odkazem na ust. § 2 odst. 1 vyhlášky, paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za 1 úkon dle § 1 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by se v případě podané žaloby nejednalo o standardizovaný text, naopak, v daném případě byla žaloba sepsána s naprostým minimem skutečností, které žalobce musel individualizovat. V posuzovaném případě se jedná celkem o 2 úkony (tj. 1x písemné podání nebo návrh ve věci samé a 1x výzva k plnění). Pokud žalobce dále nárokuje náhradu výdajů za„ převzetí a přípravu věci“, nejedná se o úkon uvedený ve výčtu ust. § 1 odst. 3 vyhlášky, nadto v posuzovaném případě ani k žádnému převzetí zastoupení nedošlo, když žalobce nikým zastoupen není. Náhrada nákladů řízení tedy představuje částku 1 200 Kč (výrok ad II.). 8. Dle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé. Poplatek ani přeplatek na poplatku nelze vrátit po uplynutí 10 let od konce kalendářního roku, v němž byl zaplacen (§ 10 odst. 8 zák. č. 549/1991 Sb.). Soud nadto uvádí, že se neztotožnil s tvrzením žalobce, že by byl osvobozen od placení soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb., když v posuzovaném případě se nejedná o věc důchodového pojištění (zabezpečení), příplatku k důchodu, zvláštního příspěvku k důchodu, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státních dávek, podpory v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a kompenzace či dávek pěstounské péče, jestliže žalobce tvrdí, že žaluje z titulu regresního nároku. V posuzovaném případě činí výše soudního poplatku stanovená dle Položky 1 Přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, částku 1 000 Kč (výrok ad III.).