12 C 244/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši 14 929,53 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 17. 9. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 16 365 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (smluvní příslušenství pohledávky). Celkovou dlužnou částku ve výši 31 365 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 17 měsíčních splátkách po 1 845 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 2. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na úvěr uhradila pouze částku ve výši 7 689,99 Kč, odpovídající 4 řádně uhrazeným splátkám. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, tj. ke dni 17. 2. 2020. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 18. 1. 2021. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však na dluh v celkové výši 14 929,53 Kč ničeho neuhradila. 2. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 24. 9. 2021 žalobu zpět co do částky ve výši 16 750,47 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 13 430,22 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 320,25 Kč. 3. Dle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. 4. Soud výrokem I. řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí co do části kapitalizovaného úroku ve výši 13 430,22 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 320,25 Kč ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, aniž by si k tomu současně vyžádal souhlas žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že její souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 8. Na základě Žádosti o úvěr ze dne 17. 9. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou Smlouvu o úvěr [číslo] na jejímž základě která žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 1 743 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 10 050 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 572 Kč a s inkasem plateb ve výši 3 000 Kč, tj. celkem 31 365 Kč, a to ve 17 měsíčních splátkách ve výši 1 845 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 17. 2. 2020 (viz Žádost o úvěr ze dne 17. 9. 2018, Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 19. 7. 2018, Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Na dlužnou částku žalovaná uhradila pouze částku ve výši 7 690 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám (viz platební historie). Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 8. 2. 2021 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2021 a ze dne 18. 1. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 19. 1. 2021). Před podáním žaloby byla žalovaná opět vyzvána k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě nevyrovnání dluhu nejpozději do 10. 6. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 4. 6. 2021). Žalovaná však na výzvu nikterak nereagovala. 9. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 10. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 9. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] podle níž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 17. 2. 2020 včetně příslušenství ve výši 31 635 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr ve stanové lhůtě nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byl žalovaná písemně informována. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné jistiny i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a na zaplacení kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, výzva k plnění) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).