12 C 269/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 25 324 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným, prostřednictvím sítě internet, dne 16. 3. 2018 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 6. 2018. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne 16. 3. 2018. Žalovaný se zavázal společně s jistinou uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 342 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 15. 6. 2018. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, tudíž byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky formou zaslaných upomínek, přičemž na žádnou upomínku žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 pak byl žalovaný znovu upomenut o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaný dluh neuhradil a nadále tak dluží částku ve výši 25 324 Kč. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení jdoucí ve výši 8,50 % ročně z částky 25 324 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 16. 6. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 5 342 Kč vrátit nejpozději do 15. 4. 2018. Na základě Dodatku ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut krátkodobý bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 5 982 Kč. Finanční prostředky ve výši 14 000 Kč byly žalovanému poukázány na jeho osobní bankovní účet č. [bankovní účet] dne 16. 3. 2018. Žalovaný i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: Smlouva o spotřebitelském úvěru, Dodatek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, doklad o poskytnutí finančních prostředků. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, Oznámení o postoupené pohledávky ze dne 2. 2. 2021, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, kopie podacího lístku ze dne 2. 2. 2021, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem CreditAir). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve shora uvedené výši, který se žalovaný zavázal vrátit do 15. 4. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 466 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 014 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).