12 C 27/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze Smluv o spotřebitelským úvěrech [číslo] ze dne 13.11.2017 a [číslo] ze dne 30.1.2018, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal spolu se smluveným úrokem vrátit v týdenních splátkách, nejpozději do 24.12.2018 a 26.3.2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13.11.2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 30.1.2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal spolu se smluvenými úroky vrátit v pravidelných splátkách, přičemž první splátky byl povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy a každou následující splátku až po poslední nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Úvěruschopnost žalovaného pak byla v obou případech původním věřitelem žalobkyně ověřena vyplněním Karty zákazníka dne 13.11.2017 a 30.1.2018. Finanční prostředky byly čerpány v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: Karta zákazníka – hodnocení bonity/Žádost o úvěr ze dne 13.11.2017, Karta zákazníka – hodnocení bonity/Žádost o úvěr ze dne 30.1.2018, Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13.11.2018, Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30.1.2018, platební bilance půjčky [číslo] platební bilance půjčky [číslo] Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, podací lístek ze dne 7.5.2020, podací lístek ze dne 13.12.2019, Výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7.5.2020, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). 6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 13.11.2017 a 30.1.2018 uzavřeny Smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve shora uvedených výších, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 24.12.2018 a 26.3.2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení částek spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. [příjmení] 2 422 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 970 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 odst. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).