12 C 300/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 50 242,65 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 1. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit i částku ve výši 24 139 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 10 178 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 7. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na půjčku uhradila poslední splátku dne 16. 2. 2019. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo ke dni 16. 7. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku ve výši 28 500 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 21 742,65 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však na dluh v celkové výši 50 242,65 Kč ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 1. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalované finanční částku ve výši 30 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit včetně poplatku ve výši 24 139 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 10 178 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč. Půjčka byla žalované předána při podpisu smlouvy v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet dlužnou částku celkem 18 splátkami ve výši 3 008 Kč, poslední ve zbytku ve výši 3 003 Kč s měsíční splatností (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 1. 2019, Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 1. 2019, Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce). Žalovaná na půjčku hradila nepravidelně, přičemž poslední úhradu provedla dne 16. 2. 019 ve výši 1 500 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku ve výši 28 500 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 21 742,65 Kč (viz Tabulka umoření ze dne 12. 1. 2021). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo, s účinností ke dni 5. 1. 2021, k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 1. 2021, odeslaným žalované dne 25. 1. 2021 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně kopie podacího lístku ze dne 25. 1. 2021). Žalovaná dlužnou pohledávku neuhradila ani na základě písemné výzvy k úhradě, která jí byla odeslána 28. 6. 2021 (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku s datem podání 28. 6. 2021). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (díle jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 1. 2019, v souladu s ustanovením § 2390 obč. zák. smlouvu o zápůjčce, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované částku ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala půjčku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně poplatku v částce 24 139 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, poslední ve výši 3 003 Kč. Žalovaná půjčku uhradila pouze částečně a na jistině tak zbývá uhradit na dlužné jistině částku ve výši 28 500 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 21 742,65 Kč, tj. celkem částku ve výši 50 242,65 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve výši 50 242,65 Kč dosud nezaplatila, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky a smluvního úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny v kapitalizované výši ve výši 3 237,13 Kč a dále jdoucí ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení; i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán z dlužné jistiny v kapitalizované výši ve výši 4 970,88 Kč a dále jdoucí ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 14 497,20 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2 010 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 420 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 3 140 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 167,20 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).