12 C 304/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 5. 12. 20014 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč, a to převodem na jeho osobní bankovní účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, resp. formou SMS zprávy. Dle smlouvy se pak žalovaný zavázal vrátit společnosti půjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 24. 12. 2014. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, tudíž byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky formou zaslaných upomínek, přičemž na žádnou upomínku žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Splatnost celého dluhu tak nastala dne 24. 12. 2014. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 17. 3. 2020 pak byl žalovaný znovu upomenut o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaný dluh neuhradil a nadále tak dluží částku ve výši 2 000 Kč. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč (jistiny půjčky) ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 25. 12. 2014 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa]. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami (viz Ferratum Bank-Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v ČR). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému finanční částku ve výši 2 000 Kč. Půjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu prohlášení ze dne 5. 12. 2014. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku v celkové výši 2 260 Kč sestávající z jistiny ve výši 2 000 Kč a poplatku ve výši 260 Kč do 17. 12. 2014 (viz kopie občanského průkazu žalovaného, Prohlášení [číslo] ze dne 5. 12. 2014, Faktura [číslo] ze dne 5. 12. 2014, formulář Loan application info). Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, tudíž byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky formou zaslaných upomínek, přičemž na žádnou upomínku žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 18. 1. 2018, odeslaným žalovanému dne 22. 1. 2018 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 22. 1. 2018). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě, která mu byla odeslána dne 17. 3. 2020 (viz Výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 o.s.ř. ze dne 11. 3. 2020 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 17. 3. 2020). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli, v souladu s ustanovením § 2390 obč. zák. Smlouvu o zápůjčce, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal půjčku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 17. 12. 2014. Žalovaný půjčku dosud zcela neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 1 000 Kč dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku ode dne 25. 12. 2014 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně, jakožto advokátka, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).