12 C 330/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 29 130 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21. 12. 2018 Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit i částku ve výši 16 077 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 129 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 800 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 148 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 100týdenních splátkách po 361 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 11. 2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na půjčku uhradil poslední splátku dne 13. 6. 2019. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo ke dni 8. 10. 2019 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku ve výši 16 997,01 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 12 132,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na dluh v celkové výši 29 130 Kč ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2018 Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému finanční částku ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit včetně poplatku ve výši 16 077 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 129 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 800 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 148 Kč. Půjčka byla žalovanému předána při podpisu smlouvy v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet dlužnou částku celkem 100 splátkami ve výši 361 Kč, poslední ve zbytku ve výši 338 Kč s týdenní splatností s tím, že splatnost první splátky byla sjednána 7. dne od data uzavření smlouvy (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 12. 2018, Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 12. 2018, Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný na půjčku hradil nepravidelně, přičemž poslední úhradu provedl dne 13. 6. 2019 ve výši 750 Kč (viz Tabulka umoření ze dne 12. 1. 2021). Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku ve výši 16 997,01 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 12 132,99 Kč (viz Tabulka umoření ze dne 12. 1. 2021). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo, s účinností ke dni 5. 1. 2021, k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 1. 2021, odeslaným žalovanému dne 25. 1. 2021 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně kopie podacího lístku ze dne 25. 1. 2021). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě, která mu byla odeslána 28. 6. 2021 (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku s datem podání 28. 6. 2021). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (díle jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2018, v souladu s ustanovením § 2390 obč. zák. smlouvu o zápůjčce, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal půjčku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně poplatku v částce 16 077 Kč, v 100týdenních splátkách po 361 Kč, poslední ve výši 338 Kč. Žalovaný půjčku uhradil pouze částečně a na jistině tak zbývá uhradit na dlužné jistině částku ve výši 16 997,01 Kč a na dlužném poplatku částku ve výši 12 132,99 Kč, tj. celkem částku ve výši 29 130 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 29 130 Kč dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky a smluvního úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny v kapitalizované výši ve výši 383,38 Kč a dále jdoucí ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení; i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán z dlužné jistiny v kapitalizované výši ve výši 2 518,04 Kč a dále jdoucí ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 618 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 166 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).