18 C 194/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla dne 28. 1. 2018 žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný měl úvěr vrátit do 28. 3. 2018, avšak tak neučinil. Následně pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně požadovala uhradit pouze jistinu poskytnutého úvěru a úrok z prodlení běžící ode dne následujícího po splatnosti úvěru a navrhla, aby soud její nárok na jistinu poskytnutého úvěru posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání za souhlasu žalobkyně, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění. 5. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, vytvořeného dne 28. 1. 2018, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši 4 000 Kč, který bude žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného uvedený v záhlaví dokumentu. Splatnost úvěru byla stanovena na 28. 3. 2018 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani elektronický podpis žalovaného. Soud byl popsaný dokument předložen v podobě PDF, přičemž z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že dokument vznikl dne 28. 1. 2018 v 12:09:06. K uvedenému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. Dokument dále obsahuje vlastnoruční podpis nad označením„ Zapůjčitel“, na straně klienta není smlouva podepsána. 6. Z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato dne 28. 1. 2018 poukázala na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě o úvěru popsané v bodě 5. tohoto rozsudku částku 4 000 Kč. Z odpovědi [právnická osoba] na výzvu k součinnosti ze dne 24. 8. 2021 vyplývá, že předmětný účet je veden pro žalovaného a že dne 28. 1. 2018 byla na tento účet připsána platba ve výši 4 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 1. 1. 2021 ve spojení s přílohou k této smlouvě obsahující přehled postupovaných pohledávek vyplývá, že došlo k postoupení„ balíku“ pohledávek na žalobkyni, kdy předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a podacího archu ze dne 2. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a že zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky přípisem - výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021. 9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si účastníci nesjednali výši úroků rozdílně. 14. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 1. 2018 částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28. 3. 2018. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvou o spotřebitelském úvěru právě ve znění předloženém soudu, když předložená smlouva neobsahuje elektronický ani vlastnoruční podpis žalovaného a ani z jiného důkazu předloženého soudu obsah smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevyplynul. Soud proto posoudil plnění poskytnuté žalovanému jako plnění bez právního důvodu, k jehož vrácení je žalovaný povinen i v souladu s ustanovením § 2993 o. z. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím. Soud tak vedle jistiny přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 3. 2018 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).