19 C 76/2020-24 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 11. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 565 Kč, skládající se z jistiny ve výši 500 Kč a z poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 65 Kč, do 21. 3. 2014 Smlouva byla uzavřena v písemné podobě, je opatřena podpisem žalovaného. Žalovaný své závazky neuhradil řádně a včas, tudíž byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k zaplacení dlužné částky, přičemž na upomínku žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 2. 4. 2020 byl žalovaný znovu upomenut o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaný dluh neuhradil a nadále tak dluží částku ve výši 500 Kč; poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení jdoucí ve výši 8,05% ročně z částky 251,56 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. 22. 3. 2014 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 3. 2014, ze standardních podmínek úvěrové smlouvy, z kopie občanského průkazu žalovaného, z formuláře„ [jméno] application info" a z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 500 Kč. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 565 Kč do 21. 3. 2014. 6. Z faktury [číslo] ze dne 11. 3. 2014 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na úhradu částky ve výši 565 Kč se splatností 21. 3. 2014. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 včetně kopie poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a o této skutečnosti byl žalovaný informován. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 4. 2020 včetně kopie poštovního podacího archu má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut. 9. Na základě shora uvedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve výši 500 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 65 Kč do 21. 3. 2014. Žalovaný však svůj závazek neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě. 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 věta prvá o. z.). 12. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy od prvého dne prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. V daném případě po zhodnocení důkazu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 3. 2014 v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky v částce 65 Kč do 21. 3. 2014. Žalovaný však zápůjčku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 500 Kč dosud nezaplatil, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má právo na zaplacení úroku jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky, tj. od 22. 3. 2014 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. [příjmení] 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).