4 C 133/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 13 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovanému zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu na základě smlouvy [číslo] ze dne 30. 8. 2013, k níž byl dne 27. 9. 2016 uzavřen dodatek nově upravující práva a povinnosti mezi žalobkyní a žalovaným, a to až do 30. 9. 2019, kdy byla smlouva ukončena. Žalobkyně zároveň žalovanému poskytla k pronájmu technická zařízení - 2x Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a 2x přístupovou kartu [číslo]. Po ukončení smlouvy byl žalovaný povinen tato zařízení vrátit, což ale neučinil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý Set-top box a dále pak na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za každou přístupovou kartu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dne 10. 10. 2019 a dále předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2020. Žalovaný na výzvy nikterak nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili a dali tak najevo, že nemají k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně podnikala od 1. 9. 2016 do 1. 4. 2020 pod obchodní firmou„ [právnická osoba]“ Předmětem podnikání je mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. 6. Ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize včetně dodatku, podmínek a z formuláře o provedení/převzetí ze dne 27. 9. 2016 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému televizní vysílání prostřednictvím satelitu, k jehož příjmu si žalovaný od žalobkyně pronajal 2x Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a 2x přístupovou kartu [číslo] jejichž převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem. Pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení si účastníci v čl. I. smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize, jež tvoří nedílnou součást smlouvy stanoví v čl. 4 bod 4.4 povinnost vrátit technické zařízení ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení ve lhůtě nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. 7. Dopisem ze dne 10. 10. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k vrácení technického zařízení z důvodu ukončení smlouvy ke dni 30. 9. 2019 a úhradě smluvní pokuty ve výši 13 000 Kč s tím, že pokud bude technické zařízení vráceno nepoškozené do 10 dnů od doručení výzvy, žalobkyně nebude úhradu smluvní pokuty nárokovat. 8. Předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2020 byl žalovaný opětovně vyzván k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty nejpozději do 11. 12. 2020. Odeslání výzvy žalobkyně doložila poštovním podacím archem. 9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné. 10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, na základě které žalobkyně zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, k jehož příjmu si žalovaný pronajal 2x technické zařízení Set-top box a 2x přístupovou kartu. Nedílnou součástí smlouvy jsou zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize. Žalovaný pak byl podle čl. 4 bod 4.4 podmínek povinen po ukončení smlouvy vrátit technické zařízení žalobkyni, a to nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. K ukončení smlouvy došlo ke dni 30. 9. 2019. Pro případ nevrácení technického zařízení si účastníci sjednali v čl. I. smlouvy smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. K dodatečnému splnění povinnosti byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 10. 10. 2019 a následně předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2020, s tím, že mu byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do 11. 12. 2020. Žalovaný na výzvy nereagoval. 11. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. 12. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 13. Podle § 2225 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. 14. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Ve smyslu § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy v době prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli mimo jiné nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně pronajala žalovanému dva set-top boxy a dvě přístupové karty. Žalovaný se zavázal po ukončení nájemní smlouvy uvedená zařízení vrátit, avšak tak neučinil. Pro porušení uvedené povinnosti si smluvní strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty a ve výši 5 000 Kč za nevrácení set-top boxu. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni celkem 13 000 Kč (2x 5 000 a 2x 1 500 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 o.z. vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky, tj. 12. 12. 2020, až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při určení výše odměny advokáta přitom soud postupoval podle § 14b a.t., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobkyně své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).