6 C 96/2020-32 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 11.342 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Tvrdil, že uvedený věřitel uzavřel se žalovaným nejprve rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] vymezující podmínky žádosti žalovaného o úvěr a podmínky poskytnutí úvěru, a následně pak jednotlivou úvěrovou smlouvu [číslo]. Na jejím základě pak byly žalovanému poskytnuty dne 21. 6. 2018 na základě jeho žádosti v souladu s rámcovou úvěrovou smlouvou bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč s tím, že byl povinen je vrátit jednorázově spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.400 Kč, představujícím kapitalizované smluvní příslušenství úvěru za předpokládanou dobu jeho trvání, tj. od poskytnutí úvěru do data jeho splatnosti, celkem tedy 12.400 Kč do data 21. 7 2018 dle dispozic uvedených ve věřitelem vystavené faktuře. Jelikož však žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť ve sjednaném termínu splatnosti dlužnou částku ani zčásti neuhradil, dostal se dnem 22. 7. 2018 do prodlení s úhradou částky 12.400 Kč, a byl tak povinen uhradit věřiteli pro tento případ sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 30. 10. 2019 pak byla předmětná pohledávka postoupena s účinností k datu 27. 11 2017 žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pak celkový dluh činil 13.742 Kč a sestával z neuhrazené jistiny v částce 10.000 Kč, dále z poplatku ve výši 2.400 Kč a z postoupené smluvní pokuty v částce 1.342 Kč (0,1 % denně z částky 10.000 Kč ode dne 22. 7. 2018 do 7. 11. 2018), k čemuž žalobce dále účtuje zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný za období ode dne 22. 7. 2018 do 31. 8. 2019 částkou 998,63 Kč (z dlužné jistiny) a dále jdoucí z částky 10.000 Kč od data 28. 11. 2019 (ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky) do zaplacení. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud. 2. V průběhu řízení pak žalobce v reakci na výzvu k soudu k doplnění tvrzení a důkazů ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí při sjednávání úvěru vzal svým podáním ze dne 7. 12. 2020, doručeným soudu téhož dne, tedy ještě před zahájením jednání ve věci samé, žalobu částečně zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.342 Kč a kapitalizovaného úroku (poplatků) ve výši 2.400 Kč s tím, že nadále po žalovaném požaduje pouze úhradu jistiny a úroku z prodlení tak, jak je specifikován shora. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z rámcové smlouvy [číslo] s datem 21. 6. 2018 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a s jednotlivou smlouvou o úvěru [číslo] z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo], se zavázal jako věřitel poskytnout žalovanému na jeho žádost převodem na účet spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč na dobu 30 dní za podmínek sjednaných rámcovou smlouvou, upravující právní vztahy mezi smluvními stranami, a smlouvou o úvěru, která stanoví konkrétní podmínky. Obě smlouvy byly sjednány za pomoci prostředků komunikace na dálku, tedy prostřednictvím internetových stránek www.viasms.cz, kde si žalovaný po ověření své totožnosti a po úhradě příslušné odměny ve výši 1 Kč ze svého účtu zřídil svůj uživatelský účet; jednotlivá úvěrová smlouva pak mohla být sjednána i prostřednictvím textových zpráv SMS. Pro případ prodlení se splacením dluhu pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do uplynutí lhůty pro jejich vrácení pak byl žalovaný povinen uhradit věřiteli též úrok ve výši 1 Kč, zahrnutý v poplatku za poskytnutí úvěru, a dále tento poplatek ve výši 2.400 Kč, celkem tedy 12.400 Kč se splatností dne 21. 7. 2018. 6. Poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného pak žalobce dokládal výpisem z účtu ze dne 21. 6. 2018. 7. Z faktury [číslo] ze dne 21. 6. 2018 pak bylo zjištěno, shodně jako ze samotné úvěrové smlouvy, že žalovaný byl povinen zaplatit úvěrujícímu celkovou částku 12.400 Kč převodem na jeho účet se splatností dne 21. 7. 2018. 8. Z platební historie (zahrnující též profil uživatele – žalovaného) soud zjistil, že žalovaný uvedl v rámci sjednávání úvěru vedle svých osobních a kontaktních údajů též údaje o svém příjmu – zdroji a výši (zaměstnavatel [právnická osoba], mzda 22.500 Kč, dle dokumentů pak 20.000 Kč), jakož i o výdajích v celkové měsíční výši 4.500 Kč. U téhož věřitele pak čerpal celkem dva úvěry, a to ve výši 5.000 Kč (ze dne 22 5. 2018) a ve výši 10.000 Kč (ze dne 21. 6. 2018 – jedná se o úvěr, jehož úhrada je předmětem žaloby v této věci). Věřitel provedl též kontrolu jeho úvěrové historie v příslušných registrech s tím, že u žalovaného byl veden záznam v insolvenčním rejstříku. Celkový dluh z předmětného úvěru pak byl stanoven na 13.742 Kč s tím, že žalovaný nereagoval na opakované výzvy k úhradě, zasílané mu formou textových zpráv. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2019, resp. 30. 10. 2019, včetně jejích příloh - potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 30. 10. 2019, specifikace pohledávky za žalovaným, příslušnou částí seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobci (jehož existence je dokládána jeho výpisem z obchodního rejstříku), přičemž žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. 10. Závěrem pak žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020 k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě s upozorněním na možnost vymáhání této pohledávky soudní cestou. Odeslání upomínky je dokládáno poštovním podacím archem. 11. Na podkladě obsahu shora uvedených listin následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému na podkladě rámcové smlouvy a na jejím podkladě uzavřené úvěrové smlouvy, obojí datováno 21. 6. 2018 a sjednáno s využitím prostředků komunikace na dálku, a na základě jeho žádosti (po registraci a úhradě verifikační platby) dne 21. 6. 2018 převodem na jeho účet částku 10.000 Kč na dobu 30 dní, tj. do data splatnosti 21. 7. 2018. Žalovaný pak měl věřiteli v této lhůtě uhradit celkovou částku 12.400 Kč, zahrnující vedle jistiny též úrok z úvěru a poplatek za jeho poskytnutí. Jelikož ale tomuto svému závazku nedostál, neboť úvěr ani zčásti neuhradil i přes opakované SMS upomínky, původní věřitel účtoval žalovanému pro tento případ sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z úvěrové jistiny. Následně byla předmětná pohledávka smluvně postoupena žalobci. Žalovaný pak nereagoval ani na přežalobní výzvu k plnění, a je tedy se splněním této své peněžité povinnosti v prodlení. 12. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. 14. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 15. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a