10 C 296/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22.7.2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalovaný vůči ní dopustil úvěrového podvodu a to tak, že dne 12.4.2020 se žalobkyní uzavřel prostřednictvím internetu půjčku [příjmení] [číslo] na částku ve výši 10 000 Kč, přičemž při sjednání tohoto úvěrového produktu použil osobní doklady, konkrétně občanský průkaz a řidičský průkaz náležející [jméno] [příjmení], tedy jiné osobě. Žalobkyně finanční hotovost odeslala na bankovní účet uvedený ve smlouvě, čímž žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 10 000 Kč. Usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství [obec] I, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne 1.7.2021, [číslo jednací] bylo konstatováno, že se žalovaný dopustil přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku a dále, že trestní stíhání je neúčelné, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl žalovanému již uložen, nebo který ho podle očekávání postihne. Žalovanému tedy byly na základě úvěrové smlouvy [číslo] poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaný i přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně čerpané jistiny ve výši 10 000 Kč soudní cestou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: 5. Ze žalobkyní předloženého Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrové smlouvy (ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]) a Splátkového kalendáře (ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]) ze dne 12.4.2020 zjistil, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] měla být uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout této osobě úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] Smlouva mj. obsahovala identifikační údaje žalobkyně a [jméno] [příjmení] včetně čísla občanského průkazu. Smlouva dále obsahovala podpis žalobkyně, za klienta – [jméno] [příjmení] byla uvedena IP adresa [adresa], že smlouva byla podepsána podpisovým kódem dne 12.4.2020 v 19:24 hod. 6. Z usnesení Policie ČR, Obvodní ředitelství [obec] I, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality ze dne 1.7.2021, [číslo jednací] bylo zjištěno, že policejní orgán odložil věc podezření z přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že dne 12.4.2020 uzavřel se žalobkyní prostřednictvím internetu půjčku [příjmení] [číslo] ve výši 10 000 Kč za použití osobních dokladů náležejících [jméno] [příjmení], [datum narození] s tím, že finanční hotovost byla zaslána na účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet], čímž způsobil žalobkyni škodu ve výši 10 000 Kč. Z obsahu usnesení dále vyplývá, že žalovaný použil osobní doklady svojí tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení] k založení výše uvedeného účtu, ze kterého byly následně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč převedeny na účet č. [bankovní účet] vedený u AirBank na osobu žalovaného. Věc byla odložena pro neúčelnost trestního stíhání neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl žalovanému již uložen, nebo který ho podle očekávání postihne. 7. Předžalobní výzvou ze dne 15.7.2021 vyzvala žalobkyně žalovaného na základě vydaného usnesení Policie ČR, kterým bylo konstatováno, že se žalovaný dopustil podvodného jednání s úmyslem způsobit žalobkyni škodu k zaplacení dluhu ve výši 10 000 Kč v dodatečné lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání předmětné výzvy. Zaslání výzvy žalovanému doložila žalobkyně kopií dodejky. 8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a [jméno] [příjmení] měly údajně uzavřít prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat této osobě poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně zaslala částku ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě, který však byl zřízen po konstatování policejního orgánu podvodným jednáním žalovaného, a to za účelem převedení těchto finančních prostředků na jeho účet č. [bankovní účet]. Tímto svým jednáním se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně o částku ve výši 10 000 Kč. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný neoprávněně využil osobních dokladů své tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení] za účelem zřízení bankovního účtu č. [bankovní účet] pro podvodné jednání spočívající v uzavření smlouvy o úvěru na její jméno s tím, že takto poskytnuté finanční prostředky následně převedl na svůj účet č. [bankovní účet]. Tímto jednáním žalovaného, kdy převedl částku 10 000 Kč z podvodně uzavřené smlouvy na jinou osobu, a kterou následně žalobkyni nevrátil, tak vznikl na jeho straně majetkový prospěch. Tento skutkový závěr soud právně posoudil dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Dle první skutkové podstaty se bezdůvodně obohatí ten, komu bylo plněno bez právního důvodu. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť přijal finanční prostředky, na které mu nevznikl nárok a ze zákona mu tak vyplývá povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jiná zjištění nebo jimiž by byl nárok žalobkyně jakkoliv zpochybněn. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.