10 C 322/2021-51 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 8. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 22 182,37 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 19. 9. 2016 Smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, založila kartový účet a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěrový rámec průběžně za účelem bezhotovostních úhrad za zboží a služby, eventuálně hotovostně prostřednictvím bankomatu. Úvěr byl poskytnut přes pobočkovou síť v rámci tzv. kreditní linky, která byla napočtena na základě příjmů žalovaného z předchozí úvěrové žádosti a předchozích transakcí. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného hradit úvěr. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 12 % ročně a související poplatky. Žalovaný byl povinen hradit úvěr formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3 % z aktuální výše dlužné částky, a to vždy po ukončení každého účetního období. Žalovaný však svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení s hrazením splátek. Dlužná částka byla nicméně nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou zákonných úroku z prodlení. Protože žalovaný byl v prodlení s platbou více než dvou splátek, žalobkyně využila svého práva a prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 11. 11. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze žádosti o zřízení kartového účtu a karty ze dne 19. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o zřízení kartového účtu s úvěrovým limitem 20 000 Kč a o kreditní kartu. Žalovaný v žádost o poskytnutí úvěrového produktu z 19. 9. 2016 uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, a je zaměstnán u [právnická osoba] média a.s., od 1. 8. 2013 na dobu neurčitou. Jako měsíční příjem uvedl částku 16 560 Kč s tím, že hadí měsíční splátky úvěru 2 290 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 19. 9. 2016 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli k tuto smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, založila kartový účet a vydala mu kreditní kartu. Úvěrový limit byl sjednán v částce 20 000 Kč a úrok z úvěru činil 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr platbami kreditní kartou nebo výběrem hotovosti. Podle čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že při zesplatnění úvěru v souladu s článkem 4.4 smlouvy platila úroková sazba ve výši 12 % ročně. Žalovaný dále hradit úvěr a platit cenu za správu a vedení kartového účtu ve výši 50 Kč měsíčně, a dále hradit příslušné ceny spojené s jednotlivými způsoby čerpání uvedené v Ceníku a Obchodních podmínkách, jakož i ceny za případné další doplňkové služby. V případě prodlení se žalovaný podle čl. 4 smlouvy zavázal hradit úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení z nesplacené částky. Žalobkyně byla rovněž oprávněna požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých pohledávek z úvěru, případně v jí stanovené lhůtě podle písemné výzvy. Výši poplatků spojených s úvěrem soud zjistil z ceníku žalobkyně. 7. Z výpisů z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný úvěr čerpal opětovně až do výše úvěrového rámce, uvedený úvěr průběžně splácel včetně účtovaných poplatků a pojištění. Nesplacená jistina úvěru ke dni 11. 11. 2020 činila 22 182,37 Kč. 8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíc září 2015 až září 2016vedeného žalobkyní pro žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru podklady osvědčující výši příjmů a výdajů žalovaného, a to ve strukturalizované podobě, a že znala jeho platební historii. Z prohlášení žalobkyně ve spojení s výpisy z běžného účtu žalovaného a výsledného reportu systému CCB má soud za prokázané, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu žalovaného ze zaměstnání evidované ve výpisech z běžného účtu v průměrné výši 15 560 Kč a statistických normativních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 6 398 Kč, když tyto náklady žalovaný nesdělil a zároveň z obratové historie žalovaného na běžném účtu nebyly zjistitelné. Z interního přehledu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřila, že žalovaný splácí úvěr ve výši 2 290 Kč měsíčně, který splácel. 9. Z výzvy ze dne 6. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní písemně informován o prodlení s úhradou dlužných splátek, a že byl upozorněn na možnost zespslatnění úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 11. 11. 2020 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 12. 11. 2020 (viz tyto výzvy). 10. Žalovaný byl vyzván výzvou ze dne 23. 6. 2021 k zaplacení a byl upozorněn na to, že dluh se úročí smluvním úrokem a úrokem z prodlení. (viz předžalobní výzva a poštovní podací arch). 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. 16. 22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle §122 odst. 4 zákona ve znění účinném od 24. 4. 2020 vzniká věřiteli u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požad