12 C 257/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze smlouvy [číslo] ze dne 2. 10. 2018, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec a byla mu vydána úvěrová karty, která mu umožnila čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. V důsledku porušení smluvních ujednání ze strany žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], s.r.o. (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), předčasně Smlouvu ukončila ke dni 21. 3. 2019 a uplatnila své právo na okamžité splacení celé dlužné částky, která k tomuto dni činila celkem 21 394,72 Kč. Žalovaný ani přes výzvu k úhradě veškerých svých dluhů ze Smlouvy dlužnou částku zcela neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 11. 2020, s účinností ke dni 5. 11. 2020, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu zaslanou předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2018 Úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 20 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal vrátit v pravidelných splátkách, kdy uhradil celkem částku ve výši 8 710,65 Kč. Finanční prostředky byly čerpány v celkové výši 18 202 Kč. Žalovaný i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: platební bilance, Úvěrová smlouva [číslo] ze dne 2. 10. 2018, Zesplatnění pohledávky ze dne 21. 3. 2019, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2020, seznam postoupených pohledávek, Výzva k plnění ze dne 4. 3. 2022 včetně kopie podacího lístku s datem podání ze dne 7. 3. 2022, Obchodní podmínky Smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [právnická osoba] s.r.o.). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec ve shora uvedené výši, který se žalovaný zavázat vrátit ve v12 splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 308 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 856 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).