12 C 347/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 6. 12. 2021 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě jeho žádosti o poskytnutí kreditní karty. Žádost byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) akceptována dne 22. 1. 2010, kdy byl žalované otevřen úvěrový účet a poskytnuta Citi O2 Classic kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr na kreditní kartě ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala kreditní kartu (úvěr) splácet měsíční povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % z aktuálního zůstatku. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh dne 26. 1. 2021 za splatný v celé výši. Ke dni splatnosti činil dluh částku 26 818,84 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou, na základě její žádosti, dne 22. 1. 2010 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaná se je zavázala splácet měsíční povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % z aktuálního zůstatku. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh dne 26. 1. 2021 za splatný v celé výši. Ke dni splatnosti činil dluh částku 26 818,84 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradila (prokazuje: měsíční výpis O2 Citi kreditní karta za období 17. 1. 2012 do 16. 2. 2012, měsíční výpis O2 Citi kreditní karta za období 24. 8. 2016 do 25. 9. 2016, Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 23. 8. 2021, Výzva k úhradě dluhu ze dne 1. 10. 2021, Žádost o Citi kreditní kartu ze dne 15. 1. 2010, kopie řidičského a občanského průkazu žalované, Souhlas s dotazem a předáním a zpracováním osobních údajů pro účely Sdružení SOLUS, Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 28. 1. 2021, Výpis z účtu kreditní karty za období 26. 9. 20169 – 24. 10. 2016, Výpis z kartového účtu za období 23. 12. 2020 – 22. 1. 2021, Obchodní podmínky pro držitele Citi kreditních karet, přehled podacích čísel ze dne 26. 8. 2021, přehled podacích čísel ze dne 23. 8. 2021, Sazebník platný od 1. 10. 2008, Seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 1. 10. 2021, potvrzení úplaty ze dne 6. 8. 2021, Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr na kreditní kartě ve shora uvedené výši, který se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních povinných splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto povinnost nesplnila, požadovala žalobkyně splacení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 685 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 233 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).