12 C 391/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 9. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 17. 2. 2021. Žádost byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) akceptována a následně došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a rovněž mu otevřít úvěrový účet. Žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně na účet zprostředkovatele zaslala dne 8. 3. 2021 částku ve výši 22 989 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dne 31. 3. 2022 za splatný v celé výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 4. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh v celkové výši 49 327,37 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 47 609,37 Kč, pokut ve výši 799,15 Kč a pojistného ve výši 918,85 Kč, neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným, na základě jeho žádosti, dne 17. 2. 2021 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty dne 8. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 22 989 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal splácet měsíční splátkou ve výši 1 111 Kč včetně pojištění vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh za splatný v celé výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: Žádost/ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, výpis z úvěru [číslo] oznámení ze dne 9. 3. 2021, Poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 1. 2022, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2022, Potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne 25. 4. 2022, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2022 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 27. 4. 2022, Výzva k úhradě dluhu ze dne 2. 5. 2022 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání ze dne 3. 5. 2022, Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr ve shora uvedené výši, který se žalovaný zavázal jej vrátit v měsíčních povinných splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně vrácení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 4 152 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 974 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).