12 C 46/2022-26 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 810 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a dne 31. 8. 2016 splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tímto pak žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Jelikož však žalovaný této své povinnosti nedostál, neboť neuhradil televizní poplatky za období červenec až prosinec 2020, vznikl mu tak z tohoto titulu vůči žalobkyni dluh v celkové výši 810 Kč, když výše poplatku činila 135 Kč měsíčně. Poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Protože nebyl televizní poplatek žalovaným ani přes výzvu žalobkyně uhrazen včas, je žalobkyně oprávněna požadovat též zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 72,48 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný se v srpnu roku 2016, prostřednictvím České pošty, přihlásil pod spojovacím číslem SIPO [číslo] do evidence poplatníků televizních poplatků, čímž mu vůči žalobkyni vznikla povinnost hradit tento poplatek vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaný stal poplatníkem (viz Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, Výpis z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2021). Žalovaný však tuto svou povinnost vůči žalobkyni řádně neplnil, když ani přes písemnou upomínku ze strany žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 neuhradil poplatky za období červenec až prosinec 2020 po částce ve výši 135 Kč měsíčně, čímž mu z tohoto titulu vznikl dluh v celkové výši 810 Kč, jehož zaplacení včetně úroku z prodlení v kapitalizované výši 72,48 Kč se žalobkyně nyní soudní cestou domáhá (viz Upomínka ze dne 8. 3. 2021 včetně kopie poštovní dodejky). Žalovaný však dlužnou pohledávku neuhradil. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle ustanovení § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 citovaného zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 10 tohoto zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že žalovanému, jakožto fyzické osobě, vznikla jeho přihlášením do evidence poplatníků televizních poplatků zákonná povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši a datu splatnosti a dále, že žalovaný tuto svou povinnost vůči žalobkyni řádně a včas neplnil, čímž mu za období červenec až prosinec 2020 vznikl z tohoto titulu dluh v celkové výši 810 Kč. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, na svou obranu neuvedl žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně co do důvodu či výše zpochybnil. Soud proto žalobě vyhověl, neboť nárok žalobkyně má za prokázaný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal požadovanou jistinu ve výši 810 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši v částce 72,48 Kč (účtovaným od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou poplatku do vyhotovení žaloby, tedy k datu 27. 10. 2021), neboť žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost ve lhůtě její splatnosti, čímž se dostal do prodlení s plněním. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 126 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 400 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 126 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).