12 C 95/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 291 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela, prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], s žalovanou dne 3. 6. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 1. 7. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč, tj. celkem částka ve výši 13 791 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak je po uvedeném datu splatnosti nevrátila. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou, avšak ani poté žalovaná dluh neuhradila a nadále tak dluží částku ve výši 15 291 Kč sestávající se z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 11. 2021 v celkové výši 1 500 Kč. K tomu pak žalobkyně účtuje úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně (došlo ke změně obchodní firmy, přičemž v minulosti zněla obchodní firma žalobkyně„ [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“) a žalovaná uzavřely dne 3. 6. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo]. K uzavření Smlouvy došlo tak, že žalovaná se zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná uvedla relevantní údaje, včetně čísla účtu pro poukázání úvěru. Na základě úspěšné registrace byl žalované založen zákaznický účet, jehož prostřednictvím žalovaná požádala o úvěr a byla jím elektronicky odsouhlasena Smlouva o úvěru. V rámci registrace si žalobkyně vyžádala zaslání kopie občanského průkazu žalované. Na základě úspěšné registrace byl žalované založen v systému žalobkyně zákaznický účet, jehož prostřednictvím žalované vznikla možnost požádat žalobkyni o úvěr (viz Kopie občanského průkazu žalované, Žádost o poskytnutí úvěru [číslo] a vyhodnocení úvěruschopnosti, Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 3. 6. 2021). Smlouva o úvěru byla tedy sjednána elektronicky, přičemž následně byl úvěr dne 3. 6. 2021, ve výši 10 000 Kč, žalobkyní vyplacen na osobní účet žalované č. [bankovní účet] (viz Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady peněžního ústavu RaiffeisenBank ze dne 3. 11. 2021). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 791, tj. celkem částku ve výši 13 791 Kč vrátit žalobkyni v době splatnosti do 28 dnů (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 3. 6. 2021). Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas, tudíž byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky formou předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2021 (viz kopie emailu ze dne 15. 11. 2021, Výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka podle § 142 o.s.ř. ze dne 15. 11. 2021). Dlužná částka ve výši 15 291 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 11. 2021 v celkové výši 1 500 Kč (viz článek IX. odst. 1. písm. a) Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 6. 2021). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanského zákoníku“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku shora, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely, v souladu s ustanovením § 2399 občanského zákoníku, Smlouvu o úvěru [číslo] podle níž žalobkyně přenechala žalované částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr žalobkyni vrátit celkovou splatnou částkou ve výši 13 791 Kč do 1. 7. 2021. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svou obranu ničeho neuvedla. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku v celkové výši 15 291 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 11. 2021 v celkové výši 1 500 Kč, dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má, podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, vedle práva na zaplacení dlužné částky; i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán z dlužné jistiny ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně, jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).