18 C 139/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 6 466,71 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je provozovatelem elektroenergetické distribuční soustavy, držitelem licence na distribuci elektřiny a současně vlastníkem zařízení distribuční soustavy kabelového vedení nízkého napětí. Žalovaný dne 13. 4. 2021 při výkopových pracích způsobil žalobkyni škodu na jejím majetku a to tak, že došlo při manipulaci s břemenem k dotyku vrchního vedení. V přípojce k [adresa] v obci [obec] došlo k přepálení dvou vodičů, o čemž byl sepsán protokol o poškození zařízení distribuční soustavy. Svou činností tak měl žalovaný způsobit žalobkyni škodu v odhadované výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal. Opravu poškozeného vedení pak provedli zaměstnanci žalobkyně. Škoda byla následně vyčíslena na částku ve výši 6 466,71 Kč dle výkazu práce techniků žalobkyně a dle vynaložených prostředků na elektroinstalační materiál, a to fakturou [variabilní symbol] ze dne 13. 5. 2021, splatnou dne 12. 6. 2021. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 9. 2021 žalovaného vyzvala k úhradě dluhu za odebranou elektřinu před podáním žaloby. Žalovaný však na dluh neuhradil ničeho ani na základě upomínky a žalobkyně se tak domáhá úhrady dlužné částky včetně příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Z protokolu o poškození zařízení distribuční soustavy ze dne 13. 4. 2021, včetně přiložené fotodokumentace, soud zjistil, že následkem činnosti žalovaného došlo k dotyku vrchního elektrického vedení, čímž došlo k přepálení dvou vodičů typ Alfe 25 na adrese [obec a číslo]. Jako viník byl zaprotokolován žalovaný. Z uznání závazku externího viníka nahradit škodu ze dne 13. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný vlastnoručním podpisem uznal průběh škodného jednání včetně druhu vzniklé škody a zavázal se následně vyčíslenou škodu nahradit žalobkyni. 4. Z vyčíslení nákladů spojených se škodou, z výpisu odpracovaných hodin techniků žalobkyně, z výpisu užitého materiálů na odstranění škody a z principu kalkulace HZS pro vymáhání pohledávek týkajících se škodných událostí na rok 2021 vyplývá, že cena užitého materiálu na odstranění škody byla vyčíslena na částku 590,71 Kč a že náhrada za odpracované hodiny techniků žalobkyně za účelem odstranění škody byla vyčíslena částkou ve výši 5 876 Kč, tj. 6,5 hodin x 904 Kč, kdy celková náhrada škody činí 6 466,71 Kč. 5. Z faktury [variabilní symbol] ze dne 13. 5. 2021, splatné dne 12. 6. 2021, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku ve výši 6 466,71 Kč jako náhradu škody na majetku žalobkyně. 6. Z upomínek ze dne 30. 6. 2021 a ze dne 21. 7. 2021 vyplývá, že žalobkyně opakovaně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 17. 9. 2021 (viz. předžalobní výzva, dodejka ze dne 17. 9. 2021 a vrácená obálka). 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Podle § 2951 odst. 1 o.z. se nahrazuje škoda uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Ve smyslu § 2953 se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 9. Ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy od prvého dne prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že žalovaný svou činností způsobil škodu na majetku žalobkyně a současně se zavázal tuto škodu žalobkyni nahradit. Předloženými listinami pak bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou náhradu škody na jejím majetku v celkové výši 6 466,71 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku ničeho neuhradil ani na základě zaslaných upomínek, a nedostál tak svému závazku nahradit žalobkyni škodu, jež jí svou činností způsobil. Žalovaný proti podané žalobě nic nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši běžící ode dne následujícího po platnosti faktury, tj. od 13. 6. 2021. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud přiznal žalobkyni dvě paušální náhrady ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (dále jen„ vyhláška“) za předžalobní upomínku a sepis žaloby ve smyslu § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 1 000 Kč (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.