18 C 159/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 46 988 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 19. 1. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které byly žalované poskytnuty na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 41 984 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 2. 2020. Žalovaná svůj dluh uhradila pouze částečně. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 28 558 Kč na jistině, na dlužném poplatku 18 430 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 343,68 Kč a nadále běžícího ve výši 19,31% ročně z částky 28 558 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 975,73 Kč a nadále běžícího ve výši 10 % ročně z částky 28 558 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ani žalobkyně na výzvu nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 19. 1. 2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 41 984 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 81 984 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 2018, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). 6. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 vyplývá, že tato zaslala dne 22. 1. 2018 finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na bankovní účet shodný s bankovním účtem uvedeným žalovanou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 7. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 19. 1. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý měsíční příjem měl činit 14 500 Kč. Uvedla, že je vdaná a že bydlí v nájmu. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 4 000 Kč, její osobní výdaje 3 410 Kč a ostatní výdaje měly činit 1 000 Kč. K prokázání uvedených údajů předložila dodatky k pracovní smlouvě, výplatní pásky a mzdový výměr z roku 2017. 8. Z výplatních pásek žalované za říjen a listopad roku 2017 a ze mzdového výměru z roku 2017 má soud za prokázané, že její základní mzda i s příplatky za práci přesčas, v noci a o víkendu se pohybovala okolo 18 000 Kč měsíčně hrubého. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 16. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 26. 8. 2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27. 8. 2020. 10. Z výzvy k plnění ze dne 20. 12. 2020 a podacího lístku ze dne 21. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druh