18 C 206/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 25. 3. 2022 domáhala zaplacení 17 670 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 7. 6. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 4. 5. 2021, na základě níž žalovaný obdržel úvěr v celkové výši 17 000 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 3. 6. 2021 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 4. 6. 2021 do 5. 11. 2021, kapitalizovaný částkou 536,78 Kč a nadále běžící od 9. 11. 2021 do zaplacení v zákonné výši. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, ten však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 206/2022-44 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2020 ve spojení se smlouvou téhož čísla ze dne 08.07.2020, 07.08.2020, 07.09.2020, 05.10.2020, 03.11.2020, 07.12.2020, 05.01.2021, 03.02.2021, 05.03.2021, 01.04. poslední ze dne 04.05.2021 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 17 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž smlouvy neobsahují podpis žádného z účastníků. 6. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od 6. 6. 2020 do 6. 4. 2021 vyplývá, že tato poukázala celkem částku ve výši 17 000 Kč na bankovní účet, jehož číslo se shoduje s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě. [právnická osoba] ze dne 19. 8. 2022 má pak soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu, na nějž byl úvěr poskytnut, je právě žalovaný. 7. Z vyjádření žalobkyně ze dne 11. 8. 2022 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na to vzala svoji žalobu v rozsahu požadované smluvní pokuty zpět a domáhala se nadále již jen úhrady neuhrazené části jistiny pohledávky. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 16. 11. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 11. 2021 (viz. Oznámení ze dne 15. 11. 2021 a podací arch z 16. 11. 2021). Soud má z definice pojmu„ obchodní smlouvy“ uvedené v citované smlouvě o postoupení pohledávky, že předmětem postoupení byly nejen pohledávky z úvěrových smluv, ale i pohledávky vzniklé v důsledku uzavřených, avšak nikoliv platných úvěrových smluv. 9. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 9. 3. 2022 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2022 a podací arch ze dne 11. 3. 2022). 10. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17 000 Kč. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku