18 C 247/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 17 930 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 30. 7. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 9. 2020. Žalovaná svůj dluh uhradila pouze částečně. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 10 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 7 930 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 601,83 Kč a nadále běžícího ve výši 18,84% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 263,54 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na svůj dluh ničeho neuhradila. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 30. 7. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 8 000 Kč a poplatek za službu pojištění Credit Life ve výši 240 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 2018, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, a Zařazení do pojistného programu ze dne 30. 7. 2019). 5. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 30. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Její čistý měsíční příjem měl činit 20 650 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu s rodiči. Náklady na bydlení včetně inkasa měly činit 4 000 Kč a její osobní výdaje 4 500 Kč. K prokázání uvedených údajů měla předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky. 6. Z dokladu o výplatě mzdy žalované za květen a červen roku 2019, ze mzdového výměru a z pracovních smluv ze dne 9. 9. 2018 a ze dne 21. 6. 2019 má soud za prokázané, že byla žalovaná zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou do 31. 3. 2020 a že její čistá základní mzda měla za měsíc květen 2019 činit částku ve výši 21 700 Kč a za měsíc červen 2019 částku ve výši 19 600 Kč. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná pracovala pro pracovní agenturu, která ji přidělila k dočasnému výkonu práce u společnosti [právnická osoba] s místem výkonu práce v [obec] s příjmem 150 Kč za hodinu práce. Týdenní pracovní doba činila 38,68 hodin a byla nepravidelně rozložena. S ohledem na ujednání o příplatcích má soud za prokázané, že práce u zaměstnavatele probíhá v nepřetržitém provozu včetně práce o víkendech a svátcích. 7. Z čestného prohlášení žalované ze dne 30. 7. 2019 pak vyplývá, že žalovaná měla před právní předchůdkyní žalobkyně čestně prohlásit, že žije v nájmu s rodiči od roku 2015, kdy těmto má přispívat měsíčně částku ve výši 4 000 Kč na náklady na provoz domácnosti, tj. nájemné, energie, odpady, topení, rozhlas a televize. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19. 2. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 22. 2. 2021. 9. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně p