18 C 83/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 540,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru [číslo] dne 21. 12. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru, kapitalizovaný úrok a inkasní poplatek v souhrnné výši 12 888 Kč. Celkovou částku úvěru včetně poplatků a úroku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2021. Žalovaná nesplácela řádně a včas, do dne splatnosti úvěru uhradila pouze částku 1 992 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 12. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] pod obchodním označením„ ExpressCash“, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit poplatky v souvislosti s úvěrem ve výši 12 888 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly i smluvní podmínky úvěru uvedené na druhé straně smlouvy (Smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2019, včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace). Z tvrzení žalobkyně pak soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 1 992 Kč. 6. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2019 vyplývá, že žalovaná je svobodná, že je zaměstnaná od 28. 7. 2014, že bydlí ve vlastní nemovitosti a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedla, že její celkový měsíční příjem je 21 689 Kč, že její měsíční výdaje na bydlení a energie činí 5 410 Kč a že měsíční splátky stávajících půjček činí částku ve výši 3 000 Kč. 7. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 7. 2014 ve spojení s výplatními páskami žalvoané má soud za prokázané, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. na dobu neurčitou jako výrobce [anonymizováno]. 8. Z výplatních pásek žalované za období od září 2019 do listopadu 2019 vyplývá, že čistá mzda žalované za měsíc září 2019 činila 16 281 Kč, za měsíc říjen 2019 částku 22 170 Kč a za měsíc listopad 2019 částku 24 716 Kč, tj. její průměrná čistá měsíční mzda tak činila 21 056 Kč. 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, včetně jejích příloh, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 5. 8. 2021 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, podací arch ze dne 9. 8. 2021). 10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 a podacího archu ze dne 20. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, p