18 C 92/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 19. 11. 2021 domáhala zaplacení 13 450,50 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 12. 2. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 5 000 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 13. 3. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 14. 3. 2020 do 23. 5. 2021 kapitalizovaný částkou 595,89 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že na základě projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající právní předchůdkyně žalobkyně a společnosti [právnická osoba] na nástupnickou společnost [právnická osoba], která pak pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, a to s účinností k témuž dni, na žalobkyni, s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 12. 2. 2020 a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 5 000 Kč za podmínek ve smlouvě a ve formuláři uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Žalovaný se pak zavázal vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč do 13. 3. 2020. 6. Z potvrzení o platbě vystaveného dne 5. 8. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala celkem 5 000 Kč na bankovní účet, který je shodný s bankovním účtem uvedeným v úvěrové smlouvě, jako účtem žalovaného. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 5. 2022 má pak soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu, který je uveden v úvěrové smlouvě, je právě žalovaný a současně že v únoru roku 2020 byla na tento bankovní účet poukázána platba ve výši 5 000 Kč pod [variabilní symbol], tedy pod číslem shodným s číslem úvěrové smlouvy. 7. Z projektu vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 a ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 19. 7. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, má soud za prokázané, že na základě projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající právní předchůdkyně žalobkyně a společnosti [právnická osoba] na nástupnickou společnost [právnická osoba] a současně že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 7. 2021 (viz. Oznámení ze dne 27. 7. 2021 a podací arch z 29. 7. 2021). 8. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 1. 11. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 a podací arch ze dne 2. 11. 2021). 9. Z vyjádření žalobkyně ze dne 20. 4. 2022 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a z uvedeného důvodu vzala svou žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku a učinila předmětem žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo doku