3 C 119/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 26. 4. 2022 domáhala zaplacení 11 133 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 16. 7. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 21. 7. 2020, na základě nichž žalovaný obdržel úvěr v celkové výši 8 000 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 15. 8. 2020 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 16. 8. 2020 do 8. 11. 2021, kapitalizovaný částkou 785,50 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 11. 12. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 16. 12. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 3 C 119/2022-19 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 7. 2020 ve spojení se smlouvou téhož čísla ze dne 21. 7. 2020, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 8 000 Kč za podmínek ve smlouvách uvedených, a to částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž tato smlouva neobsahuje podpis žádného z účastníků, a dále pak částku 3 000 Kč, kterou žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. 6. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 7. 2020 vyplývá, že tato poukázala celkem částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet, jehož číslo se shoduje s číslem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě z téhož dne. [právnická osoba] ze dne 17. 10. 2022 má pak soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu, na nějž byl úvěr ve výši 5 000 Kč poskytnut, je právě žalovaný a že mu dne 21. 7. 2020 byla na tento účet připsána částka ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 ve spojení s vyjádřením žalobkyně ze dne 20. 9. 2022 soud zjistil, že na předmětný úvěr žalovaný uhradil celkem částku ve výši 2 001 Kč. 7. Z vyjádření žalobkyně ze dne 20. 9. 2022 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 22. 11. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně všech příloh ke smlouvě o postoupení pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2021 (viz. Oznámení ze dne 16. 12. 2021 a podací arch ze dne 17. 12. 2021). 9. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 7. 4. 2022 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022 a podací arch ze dne 11. 4. 2022). 10. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 2 001 Kč. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, n