3 C 86/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 23. 2. 2022 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 21 584,09 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovanou uzavřely dne 29. 1. 2018 Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] jejíž součástí byly též všeobecné smluvní podmínky a podmínky k osobním kreditním kartám. Na základě výše uvedené smlouvy mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč, úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě [číslo] [bankovní účet]. Dále uvedla, že dne 14. 6. 2019 došlo dodatkem k úvěrové smlouvě o osobní kreditní kartě k navýšení úvěrového limitu na částku 20 000 Kč. Žalobkyně poukázala dále na to, že žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 25. dni v měsíci ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru spolu se smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně, přičemž roční úroková sazba se mohla změnit v souladu s podmínkami. Zdůraznila, že žalované byla vydána kreditní karta a žalovaná tak mohla čerpat úvěr. Přestože žalovaná čerpala prostřednictvím své karty úvěr od žalobkyně, porušila podmínky smlouvy a nedodržela své povinnosti a nesplácela úvěr řádně a včas, a žalobkyně proto smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 16. 8. 2021 Smlouva o úvěru pak zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, žalovaná však na výzvu nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas a u žalované se má za to, že s takovým postupem souhlasila, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagovala (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. [číslo] ze dne 29. 1. 2018 a jejího dodatku ze dne 14. 6. 2019 a z potvrzení o vydání osobní kreditní karty ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vydala na základě této smlouvy žalované kreditní kartu, prostřednictvím které žalovaná mohla čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč vedený na účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru s minimální výší měsíční splátky spolu se splatnými úroky ve výši 100 Kč. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalované č. [bankovní účet] bez dalšího souhlasu žalované. V případě prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy je žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru a příslušenství. Nedílnou součástí smlouvy byly též všeobecné smluvní podmínky a podmínky k osobním kreditním kartám, z nichž vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna stanovit úrokovou sazbu, a následně ji i měnit. Ze všeobecných smluvních podmínek pak vyplývá, že žalovaná byla povinna hradit i poplatky, jejichž výše byla stanovena v sazebníku žalobkyně. V případě prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru a příslušenství. 5. Oznámením úrokové sazby platné od 1. 1. 2020 má soud za prokázané, že úroková sazba činila 21,99 % ročně. 6. Z historie výpisu žalované, ze zesplatňujícího výpisu ze dne 16. 8. 2021 a ze sazebníku žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně poprvé čerpala úvěr dne 12. 3. 2018 a řádně jej splácela, následně se však dostala do prodlení, když poslední splátku uhradila dne 25. 9. 2020, přičemž úvěr byl zesplatněn ke dni 16. 8. 2021. Žalované tak vznikl dluh na jistině úvěru ve výši 20 484,09 Kč a na poplatcích ve výši 1 100 Kč, tj. celkem dluh ve výši 21 584,09 Kč. 7. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 2. 8. 2021, včetně dodejky, má soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že odstoupila od smlouvy ke kreditní kartě, na jejímž základě byl zřízen účet č. [bankovní účet]. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2021 a z potvrzení o podání z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu dle shora uvedené smlouvy s upozorněním na vymáhání této pohledávky soudní cestou. 9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 10. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Soud dále vycházel z § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., pole jehož § 2 neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud v dané věci dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že účastníci spolu platně uzavřeli smlouvu o osobní kreditní kartě, dle níž žalobkyně poskytla žalované úvěr s limitem 20 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté a prostřednictvím kreditní karty čerpané prostředky uhradit ve sjednaných splátkách spolu s úroky. Protože však žalovaná podmínky smlouvy nedodržela, když poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, vznikl tak žalobkyni v důsledku zesplatnění celého zůstatku úvěru spolu s příslušenstvím v souladu se smluvními podmínkami nárok na zaplacení poskytnutého a nevráceného plnění včetně sjednaných úroků a úroku z prodlení. Žalovaná se pak k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by zpochybnila žalovaný nárok co do jeho základu či výše. Soud tak má za prokázané, že žalovaná neplněním sjednaných splátek úvěru porušila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a dlužnou částku čerpaného a nesplaceného úvěru s příslušenstvím žalobkyni řádně a včas neuhradila. Žalobkyně se proto domáhala svého nároku důvodně. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně úroku ve výši 8,5 % ročně z částky jistiny 20 484,09 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení včetně požadovaného úroku z prodlení, který soud přiznal podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 864 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 316 Kč. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu s ohledem na to, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který je žalobkyní uplatňován opakovaně, jedná se o věc z neuhrazeného úvěru, tedy skutkově i právně obdobnou dalším žalobám podávaným žalobkyní u zdejšího soudu, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).