3 C 89/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 1. 2022 domáhaly po žalované úhrady částky 42 000 Kč spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Tvrdily, že jsou rovným dílem spoluvlastníky nemovitosti v obci [obec], a to domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], to vše zapsané na [list vlastnictví], vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Dne 1. 5. 2021 pak uzavřely jako pronajímatelé s žalovanou jako nájemcem smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, na základě které se jim žalovaná zavázala hradit pravidelné nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za něhož se nájemné hradí. Žalovaná se pak dostala do prodlení s úhradou nájemného za měsíc srpen 2021, září 2021 a říjen 2021 v celkové výši 42 000 Kč, tj. 3 x 14 000 Kč. Žalovaná dlužné nájemné neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily k usnesení zdejšího soudu č. j. 3 C 89/2022-8 ze dne 21. 6. 2022, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tak soud měl za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 5. 2021 má soud za prokázané, že tuto uzavřely žalobkyně jako pronajímatelé s účinností od 1. 5. 2021 s žalovanou jako nájemcem, kdy předmětem smlouvy byl obchod se zázemím o celkové ploše 115 m2 v obci [obec], na adrese [ulice a číslo] nacházejícího se na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], kterého jsou žalobkyně spoluvlastníky. Žalovaná se pak zavázala žalobkyním hradit nájemné ve výši 14 000 Kč, splatné předem k 20. dni kalendářního měsíce. 4. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2021, včetně vrácených obálek, vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužného nájemného za měsíc srpen 2021, září 2021 a říjen 2021 v celkové výši 42 000 Kč, tj. 3 x 14 000 Kč, avšak na svůj dluh neuhradila ničeho. 5. Po právní stránce se vztah řídí zejména ustanovením § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy platí, že ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. 6. Podle § 2201 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2217 o. z. platí, že nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 8. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud v rozhodnutí vycházel z předložených listin, z nichž bylo zjištěno, že mezi žalobkyněmi jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem byla uzavřená smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Žalobkyně se zavázaly přenechat tento k dočasnému užívání za podmínek ve smlouvě uvedených a žalovaná se zavázala žalobkyním hradit nájemné ve výši 14 000 Kč, splatné měsíčně předem vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná však nehradila nájemné řádně a včas, když neuhradila nájemné za měsíc srpen 2021, září 2021 a říjen 2021, tj. v celkové výši 42 000 Kč. Žalobkyně pak vyzvaly žalovanou k úhradě dlužného nájemného před podáním žaloby, avšak žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. Žalovaná proti podané žalobě nic nenamítala a neuvedla na svou obranu žádné takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši, běžící ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých nároků. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění dalších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyním, jenž byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 915,24 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 000 Kč a snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z částky 4 448 Kč, tj. 2 224 Kč x 2 - za zastupování obou žalobkyň, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 235,24 Kč ve výši 2 991,24 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyní registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyň jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).